Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dvouletý nejedlík - Lucie 8. 10. 2012 13:54
Dobrý den, mám potíže se svým dvouletým synem. Daneček je už od narození nejedlík. Narodil se s nízkou porodní váhou a nepodařilo se mi navázat kontakt a začít kojit, chlapeček nechtěl k prsu. Takže jsem mlíčko odsávala a krmila z lahvičky. Následovaly příkrmy a další chutě, ale bez většího úspěchu. Malý nechce nic jíst, jídlo nechce vzít ani do rukou. Pokud ho nechám,ať jí sám,tak v rámci hry dvě lžičky strčí do pusinky a pokouše a dál se v jídle jen "patlá", dělá nepořádek nebo háže jídlo na zem. Musím podotknout,že podle pediatričky přibývá, je sice stále ve spodní hranici tabulek, ale mě to stojí všechny síly,abych do něj alespoň nějaké jídlo dostala. Jsem nešťastná, protože mám pocit, že jsem v neustálém stresu z přípravy jídel pro syna. Nemůžu jít ani nikam na návštěvu, protože mě vždy čekají velké boje, aby syn vůbec něco snědl. Je schopen pít, vypije denně skoro litr čaje-podotýkám slazeného a bez problému jí přesnídávky, ale ostatní jídlo jí pouze, když se soustředí na něco jiného a to ještě s velkými obtížemi. Nereaguje ani na pamlsky, jako reagují děti běžně. Nechce vzít ani rohlík nebo lízátko do ruky, vše zahazuje.
Nevím, zda tento stav nemůže mít počátky už v mém těhotenství. První 4 měsíce mi bylo hrozně zle, nebyla jsem schopna jíst, žaludek jsem měla jako na vodě a spíš hubla,než těhotensky přibývala. V pátém měsíci jsem prodělala náročnou operaci v celkové narkóze, kdy mi museli vzít kvůli zaškrcení a odumření vaječník i s vejcovodem. Bylo to náročné období.
Hrozně bych se chtěla ze společných chvil s mým synáčkem radovat a zatím celou mateřskou cítím spíše jako velký boj s nemožností zvítězit.
Dokážete mi prosím poradit, co dělám špatně, či zda se obrátit na nějakého odborníka a volit dlouhodobější řešení problému?
Moc děkuji za Váš čas. S pozdravem Lucie
Nevím, zda tento stav nemůže mít počátky už v mém těhotenství. První 4 měsíce mi bylo hrozně zle, nebyla jsem schopna jíst, žaludek jsem měla jako na vodě a spíš hubla,než těhotensky přibývala. V pátém měsíci jsem prodělala náročnou operaci v celkové narkóze, kdy mi museli vzít kvůli zaškrcení a odumření vaječník i s vejcovodem. Bylo to náročné období.
Hrozně bych se chtěla ze společných chvil s mým synáčkem radovat a zatím celou mateřskou cítím spíše jako velký boj s nemožností zvítězit.
Dokážete mi prosím poradit, co dělám špatně, či zda se obrátit na nějakého odborníka a volit dlouhodobější řešení problému?
Moc děkuji za Váš čas. S pozdravem Lucie
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 9. 10. 2012 08:24
Dobrý den, Lucie,
děkuji za Váš dotaz. Cítím, že se Vaším problémem opravdu moc trápíte, je proto dobře, že jste si napsala o radu, uvidíte, že se vše zlepší.
Já nemůžu odhadnout zdravotní a somatické okolnosti, které mohly a mohou mít vliv na jedení Vaše syna. To musí pediatr, o kterém však píšete, že to zatím nijak nehrotí. A to je dobré znamení.
Každopádně, z psychologického hlediska je jedení malých dětí součástí jejich kontaktu a vztahu s rodiči a někdy se proto při něm projevují některé vztahové věci. Pokud jste měla v těhotenství zdravotní potíže, byla na operaci a synek se narodil s nízkou porodní váhou, myslím si, že jste si o něj dělala hned od počátku velké starosti. Může se stát, že člověk je pak o své dítě až úzkostný, tato úzkost pak doprovází i situace kolem jídla a ovlivňuje tak chování dítěte. Na své pocity máte samozřejmě za daných okolností plné právo a vůbec si to nevyčítejte. Pokračujte jen v tom, že s tím chcete něco udělat, a ono se to podaří.
Obecně Vám můžu doporučit respektovat jídelní potřeby svého syna. Dát zejména na pediatry, jak je na tom se zdravím a tělesným vývojem. Zkuste se zbavit své úzkosti v těchto situacích. Zkuste si zavést určitá pravidla a pevný režim. Umím si představit, že nyní se snažíte dávat synovi jídlo, kdykoliv je šance, že ho sní. On si potom s Vámi může tak trochu i "hrát". Nastolte pravidelný režim - snídaně, svačina, oběd atd., a pokud nebude chtít jíst, nenuťte ho, bude vědět, kdy bude mít další možnost. Z jídla se tak stane více praktická záležitost nenesená tolika emocemi.
Je ale možné, že se problémy vyskytují i v jiných oblastech, a abych si mohla za svými radami skutečně stát, musela bych znát o Vás více podrobností. Můžete kdykoliv zavolat do naší poradny. Zkuste se zamyslet nad tím, co jsem Vám napsala a uvidíte. Pokud budou potíže trvat, určitě je na místě poradit se osobně s nějakým odborníkem, aby se zbytečně nefixovaly a nevyvíjely dál.
Přeji Vám hodně štěstí a úspěchů,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Cítím, že se Vaším problémem opravdu moc trápíte, je proto dobře, že jste si napsala o radu, uvidíte, že se vše zlepší.
Já nemůžu odhadnout zdravotní a somatické okolnosti, které mohly a mohou mít vliv na jedení Vaše syna. To musí pediatr, o kterém však píšete, že to zatím nijak nehrotí. A to je dobré znamení.
Každopádně, z psychologického hlediska je jedení malých dětí součástí jejich kontaktu a vztahu s rodiči a někdy se proto při něm projevují některé vztahové věci. Pokud jste měla v těhotenství zdravotní potíže, byla na operaci a synek se narodil s nízkou porodní váhou, myslím si, že jste si o něj dělala hned od počátku velké starosti. Může se stát, že člověk je pak o své dítě až úzkostný, tato úzkost pak doprovází i situace kolem jídla a ovlivňuje tak chování dítěte. Na své pocity máte samozřejmě za daných okolností plné právo a vůbec si to nevyčítejte. Pokračujte jen v tom, že s tím chcete něco udělat, a ono se to podaří.
Obecně Vám můžu doporučit respektovat jídelní potřeby svého syna. Dát zejména na pediatry, jak je na tom se zdravím a tělesným vývojem. Zkuste se zbavit své úzkosti v těchto situacích. Zkuste si zavést určitá pravidla a pevný režim. Umím si představit, že nyní se snažíte dávat synovi jídlo, kdykoliv je šance, že ho sní. On si potom s Vámi může tak trochu i "hrát". Nastolte pravidelný režim - snídaně, svačina, oběd atd., a pokud nebude chtít jíst, nenuťte ho, bude vědět, kdy bude mít další možnost. Z jídla se tak stane více praktická záležitost nenesená tolika emocemi.
Je ale možné, že se problémy vyskytují i v jiných oblastech, a abych si mohla za svými radami skutečně stát, musela bych znát o Vás více podrobností. Můžete kdykoliv zavolat do naší poradny. Zkuste se zamyslet nad tím, co jsem Vám napsala a uvidíte. Pokud budou potíže trvat, určitě je na místě poradit se osobně s nějakým odborníkem, aby se zbytečně nefixovaly a nevyvíjely dál.
Přeji Vám hodně štěstí a úspěchů,
s pozdravem
Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
