Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Strach a panika u 6tiletého dítěte - Pavlína 23. 10. 2012 10:10
Dobrý den paní Kateřino. Ráda bych se na vás obrátila s prosbou o radu. Přítel má šestiletou dceru z čerstvě rozvedeného manželství. Je to úžasná, bystrá holčička, která se ovšem vždy jevila bojácná. Při procházce v lese zaslechla zvuk datla a z lesa jsme museli odejít. Věcí, které nezná se vždy tak nějak bála a vše se jí muselo dopodrobna vysvětlit, co to je, proč to je, jak to funguje a že není třeba se toho bát. Bohužel před měsícem při přípravě oběda přítel položil na rozpálenou pánev zmrazený výrobek, který vzplanul. Požární čidlo spustilo alarm a jeho dcera se poměrně dost vyděsila. Mé děti to tak nějak neřešily, v tomto směru jsou takoví hrdinové, byl to pro ně jen nepříjemný zvuk a pochopili, že se nic nestalo. Bohužel jeho dcera je od té doby k neutišení. Odmítá jezdit na chatu, kde k incidentu došlo a jakýkoliv zvuk, byť je známý (myčka, pračka, zvonek, mobil, upadnutí předmětu) v ní vyvolává paniku. V noci se vzbudí a ptá se, co to bylo za zvuk ( v případě že třeba dopere myčka). Snažili jsme se jí hodněkrát vysvětlit, proč alarm spustil, že se nic nestalo. Přirovnala jsem alarm v domě k alarmu na autě a vysvětlovali jsme si co a jak. Je to velmi chytré dítě, vše chápe, ale ten strach v ní zůstal, jakoby prožila nějaké trauma z požárního alarmu. Je mi líto toho, jak moc je vyděšená z obyčejných zvuků a zároveň je to frustrující a únavné pro nás všechny, když pořád chodí a vyděšeně se ptá, co to bylo. Snažíme se být trpěliví a vysvětlovat a vysvětlovat, ale i po měsíci v ní ta panika zůstává. Byla bych vám moc vděčná, kdybyste mi poradila jakým způsobem ji toho strachu zbavit. Je škoda, aby čas který tráví se svým otcem prožila v panice a neužila si ho klasickým dětským způsobem. Ještě na závěr dodám, že manželství mého přítele bylo rozvedeno v nedávné době, jeho bývalé manželce se před několika dny narodilo dítě druhé (s novým partnerem). Dcera mého přítele od té doby veškerý svůj čas, který tráví u něj skučí, že chce za maminkou. Když ji zabavím, hrou, výrobou něčeho, programem, je to lepší, ale jakmile se neděje to, co chce ona, opět se vrátí ke svému kňourání po mamince. V tomto případě bych byla také vděčná za jakoukoli radu, jak k tomuto fňukání přistupovat. Zatím to řešíme pouze tak, že se ji snažíme zabavit co nejvíc. U otce čas trávit chce, má ho moc ráda a on se k ní chová velice hezky, to i já a mé děti, máme ji moc rádi. Jen bychom jí rádi ulehčili toto těžké období, kdy si musí zvykat na spoustu věcí. Na dětskou dušičku je toho podle mě až příliš. Mockrát vám děkuji za váš čas. Přeji hezký den. Pavlína
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 23. 10. 2012 13:42
Dobrý den, Pavlíno,
děkuji za Váš dotaz. Chápu, že žádáte o radu, protože je zde opravdu hodně věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet a které musí být pro Vás náročné.
Když se na to podívám celkově, holčičce je šest let, je chytrá a šikovná. Nevím, jak dlouho ji znáte Vy osobně, a bylo by vhodné mít informace o tom, jak probíhal její vývoj odmalička. Nicméně, z nějakých důvodů se holčička jeví jako velice úzkostná. A já si dovolím tvrdit, že by to mohlo být podpořeno i úzkostnou výchovou. Myslím to takhle: když se dítě něčeho bojí, je nejlepší ho vzít k sobě, podpořit ho pevným objetím, říct že to nic není a trénovat s ním odvahu. Jsou ale rodiče, kteří když se jejich dítě něčeho bojí, vnitřně jsou z toho také úzkostní, a úzkostně se snaží dítě uklidnit a vysvětlovat a vysvětlovat... Nevím, jestli se u Vaší de facto nevlastní dcerky nemohl vybudovat takovýto zvyk, začarovaný kruh... Aby se povzbudila v dětech odvaha, je potřeba jim nedělat ústupky (tam se nepojede), ale pomoci jim to překonat (pojedem tam spolu... pojď se mnou zapnout myčku...). Zajímalo by mě, jak to přítelova dcerka zvládá ve škole a jinde - nebo se její obavy projevují jen doma?
Každopádně Vy, kteří ji máte na starosti jednou za čas, nemůžete věci tolik ovlivnit, jako její maminka, se kterou žije. Důležitá informace by byla i to, jak to vidí ona. Přesto bych Vám doporučovala místo vysvětlování a vysvětlování přerušit nějak tuto "hru" tento začarovaný kruh. Opravdu jí můžete říct "vždyť to přece víš.." Zdá se mi, že tímto i "fňukáním", které popisujete, přítelova dcerka přitahuje hodně pozornosti, kterou asi potřebuje. Zkuste jí ale udělat například oslavu, když překoná některý ze svých strachů. Když místo otázek co to je začne říkat oznamovací větou "to je to a to". Může se bát místo přítelovy dcerky panenka a ona jí to může vysvětlovat... Atd. Zkrátka když použiji jako metaforu příhodu s lesem, kterou jste popsala na začátku Vašeho dotazu: nesmíte hned odcházet z lesa.
Dcerka Vašeho přítele potřebuje čas, správně píšete, že se děje mnoho změn a náročných věcí v jejím životě. V tomto čase je však důležité jí posilovat, aby vše zvládala s odvahou a důvěrou... Je však možné, že takto vzdáleně vše mylně odhaduji a přítelova dcerka trpí nějakými vážnějšími emocionálními problémy. Zkuste se nad tím sama zamyslet a když si nebudete jistá, je vhodné to s některým odborníkem zkonzultovat podrobněji osobně nebo po telefonu. Když zavoláte do naší poradny, budu se Vám kdykoliv ráda věnovat.
Držím palce, ať se vše zlepšuje, s pozdravem Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Chápu, že žádáte o radu, protože je zde opravdu hodně věcí, nad kterými je potřeba se zamyslet a které musí být pro Vás náročné.
Když se na to podívám celkově, holčičce je šest let, je chytrá a šikovná. Nevím, jak dlouho ji znáte Vy osobně, a bylo by vhodné mít informace o tom, jak probíhal její vývoj odmalička. Nicméně, z nějakých důvodů se holčička jeví jako velice úzkostná. A já si dovolím tvrdit, že by to mohlo být podpořeno i úzkostnou výchovou. Myslím to takhle: když se dítě něčeho bojí, je nejlepší ho vzít k sobě, podpořit ho pevným objetím, říct že to nic není a trénovat s ním odvahu. Jsou ale rodiče, kteří když se jejich dítě něčeho bojí, vnitřně jsou z toho také úzkostní, a úzkostně se snaží dítě uklidnit a vysvětlovat a vysvětlovat... Nevím, jestli se u Vaší de facto nevlastní dcerky nemohl vybudovat takovýto zvyk, začarovaný kruh... Aby se povzbudila v dětech odvaha, je potřeba jim nedělat ústupky (tam se nepojede), ale pomoci jim to překonat (pojedem tam spolu... pojď se mnou zapnout myčku...). Zajímalo by mě, jak to přítelova dcerka zvládá ve škole a jinde - nebo se její obavy projevují jen doma?
Každopádně Vy, kteří ji máte na starosti jednou za čas, nemůžete věci tolik ovlivnit, jako její maminka, se kterou žije. Důležitá informace by byla i to, jak to vidí ona. Přesto bych Vám doporučovala místo vysvětlování a vysvětlování přerušit nějak tuto "hru" tento začarovaný kruh. Opravdu jí můžete říct "vždyť to přece víš.." Zdá se mi, že tímto i "fňukáním", které popisujete, přítelova dcerka přitahuje hodně pozornosti, kterou asi potřebuje. Zkuste jí ale udělat například oslavu, když překoná některý ze svých strachů. Když místo otázek co to je začne říkat oznamovací větou "to je to a to". Může se bát místo přítelovy dcerky panenka a ona jí to může vysvětlovat... Atd. Zkrátka když použiji jako metaforu příhodu s lesem, kterou jste popsala na začátku Vašeho dotazu: nesmíte hned odcházet z lesa.
Dcerka Vašeho přítele potřebuje čas, správně píšete, že se děje mnoho změn a náročných věcí v jejím životě. V tomto čase je však důležité jí posilovat, aby vše zvládala s odvahou a důvěrou... Je však možné, že takto vzdáleně vše mylně odhaduji a přítelova dcerka trpí nějakými vážnějšími emocionálními problémy. Zkuste se nad tím sama zamyslet a když si nebudete jistá, je vhodné to s některým odborníkem zkonzultovat podrobněji osobně nebo po telefonu. Když zavoláte do naší poradny, budu se Vám kdykoliv ráda věnovat.
Držím palce, ať se vše zlepšuje, s pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
