Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
záchvaty vzteku u syna - Dana 29. 10. 2012 11:00
Dobrý den. Potřebovala bych poradit. Mám 2 syny, 21 a 19 let. Starší syn je klidnější povahy a mladší má výbušnou povahu. Poslední dobou je mezi nimi stále napjatý vztah. Snažím se k oběma chovat stejně, nikomu nenadržovat. Spíše v minulosti, když byli menší a vyskytl se nějaký problém, tak jak to bývá, starší ustupoval, protože jak se říká (on je menší a ty máš víc rozumu). Nastala situace, kdy mladší byl ke mně drzí a nedodržel, co mi slíbil. Starší syn se mě zastal, jak se ke mně chová a poprali se. Nebyla jsem u toho, ale již jednu takto mladší syn reagoval. Tenkrát dostal hysterický záchvat, křičel, brečel, pral se. Myslím, že tentokrát to bylo stejné, protože mi pak soused říkal (dost spolu kamarádí), že k němu přišel, brečel a řekl, že udělal něco… Zkoušela jsem si s ním promluvit, aby mi řekl, co mu vadí, ale odmítá se o tom bavit, jen stále opakuje, že on cokoli udělá, je špatně. Zřejmě je tam nějaký nevyřešený konflikt mezi syny. Přitom jinak spolu vycházíme vcelku dobře. Snažím se s ním hodně mluvit, jak o škole, tak všeobecně. Chtěla jsem se zeptat, jak tyto jeho záchvaty vzteku řešit. Nebylo by dobré navštívit nějakou poradnu?
Děkuji za Vaši odpověď.
Děkuji za Vaši odpověď.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 29. 10. 2012 14:19
Dobrý den, Dano,
děkuji za Váš dotaz a za to, jak hezky jste mi to celé popsala. Ano, vypadá to tak, že Váš mladší syn má složité prožívání, možná ani neví, co konkrétního ho trápí, ale necítí se nějak dobře, nevěří si, k tomu je výbušný... Označujete to jako nějaký problém mezi sourozenci. Napadají mě k tomu dvě věci: za prvé, jak funguje Váš mladší syn se svými vrstevníky, zda také dochází ke konfliktům a zda to není obecnější problém, než jen mezi sourozenci. Druhou věc, kterou bych k tomu chtěla říct, je, že v psychologii se vždy na potíže dětí hledí z pohledu celé rodiny. Ne proto, že by se hledaly někde viny, ale proto, že děti jsou zkrátka zanořeny do celé sítě vztahů v rodině, a ta ovládá jejich chování. A já jsem ve Vašem psaní nenalezla zmínku o otci. Napadá mě proto, že zde otec nějakým způsobem chybí. Buď jste s dětmi sama, nebo otec tyto konflikty málo řeší, nevím... Je možné, že Váš mladší syn bojuje právě se svou mužskou rolí: starší syn se Vás zastává jako dospělý člověk a mladší syn možná bojuje mezi svými potřebami dítěte a zároveň být taky velký, dospělý...
Chtělo by to celou situaci více probrat. Pokud byste ale mladšího syna vedla k psychologovi, mohl by to vnímat jako potupu, trest, hambu, a podobně. Už je dospělý a jeho návštěva psychologa by měla být pouze v jeho rukou. Když si s ním promluvíte a zjistíte, že má nějaké potíže, můžete mu to navrhnout, a pokud bude sám chtít, můžete mu například pomoci někoho vyhledat. Jinak to ale nemá cenu. Myslím si, že potom je na místě, abyste věc více dopodrobna zkonzultovala s nějakým odborníkem Vy. Ne proto, že problém je na Vaší straně, ale proto, že Vy jste ta, která problém vidíte, chcete ho řešit a děláte si starosti o svého syna. Konzultace Vám pomůže zjistit, kde může být zakopaný pes, jak chování svého syna rozumět a co se s tím dá dělat. Můžete zavolat k nám, do naší telefonické poradny, vše probereme dopodrobna a určitě se věci více vyjasní. Můžete samozřejmě vyhledat i jakoukoliv jinou odbornou konzultaci.
Pokud je to tak, že mladší syn žárlí na staršího v jeho "dospělé pozici", zatímco sám se cítí jako "malé dítě", nepotřebný a k ničemu, bylo by asi vhodné dávat mu více na vědomí, že jej také považujete za "velkého" a "schopného" - vyžadovat od něho pomoc a podobně. Je ale možné, že už se zde zafixoval začarovaný kruh a mladší syn bude stále reagovat afektovaně. Strategie, jak s ním jednat, by bylo potom potřeba řešit průběžně.
Držím Vám palce, ať se Vám podaří rozlousknout, v čem problém spočívá a jak by bylo možné jej řešit, a ať jste spokojenější Vy i Váš mladší syn. S pozdravem Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz a za to, jak hezky jste mi to celé popsala. Ano, vypadá to tak, že Váš mladší syn má složité prožívání, možná ani neví, co konkrétního ho trápí, ale necítí se nějak dobře, nevěří si, k tomu je výbušný... Označujete to jako nějaký problém mezi sourozenci. Napadají mě k tomu dvě věci: za prvé, jak funguje Váš mladší syn se svými vrstevníky, zda také dochází ke konfliktům a zda to není obecnější problém, než jen mezi sourozenci. Druhou věc, kterou bych k tomu chtěla říct, je, že v psychologii se vždy na potíže dětí hledí z pohledu celé rodiny. Ne proto, že by se hledaly někde viny, ale proto, že děti jsou zkrátka zanořeny do celé sítě vztahů v rodině, a ta ovládá jejich chování. A já jsem ve Vašem psaní nenalezla zmínku o otci. Napadá mě proto, že zde otec nějakým způsobem chybí. Buď jste s dětmi sama, nebo otec tyto konflikty málo řeší, nevím... Je možné, že Váš mladší syn bojuje právě se svou mužskou rolí: starší syn se Vás zastává jako dospělý člověk a mladší syn možná bojuje mezi svými potřebami dítěte a zároveň být taky velký, dospělý...
Chtělo by to celou situaci více probrat. Pokud byste ale mladšího syna vedla k psychologovi, mohl by to vnímat jako potupu, trest, hambu, a podobně. Už je dospělý a jeho návštěva psychologa by měla být pouze v jeho rukou. Když si s ním promluvíte a zjistíte, že má nějaké potíže, můžete mu to navrhnout, a pokud bude sám chtít, můžete mu například pomoci někoho vyhledat. Jinak to ale nemá cenu. Myslím si, že potom je na místě, abyste věc více dopodrobna zkonzultovala s nějakým odborníkem Vy. Ne proto, že problém je na Vaší straně, ale proto, že Vy jste ta, která problém vidíte, chcete ho řešit a děláte si starosti o svého syna. Konzultace Vám pomůže zjistit, kde může být zakopaný pes, jak chování svého syna rozumět a co se s tím dá dělat. Můžete zavolat k nám, do naší telefonické poradny, vše probereme dopodrobna a určitě se věci více vyjasní. Můžete samozřejmě vyhledat i jakoukoliv jinou odbornou konzultaci.
Pokud je to tak, že mladší syn žárlí na staršího v jeho "dospělé pozici", zatímco sám se cítí jako "malé dítě", nepotřebný a k ničemu, bylo by asi vhodné dávat mu více na vědomí, že jej také považujete za "velkého" a "schopného" - vyžadovat od něho pomoc a podobně. Je ale možné, že už se zde zafixoval začarovaný kruh a mladší syn bude stále reagovat afektovaně. Strategie, jak s ním jednat, by bylo potom potřeba řešit průběžně.
Držím Vám palce, ať se Vám podaří rozlousknout, v čem problém spočívá a jak by bylo možné jej řešit, a ať jste spokojenější Vy i Váš mladší syn. S pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
