Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Nezvladatelné dítě - Blanka 16. 11. 2012 16:27
Dobrý den, náš syn bude mít v dubnu 2013 4 roky,chodí od září do školky,v červenci se nám narodil druhý chlapeček,bydlíme v dvou generačním domku s mými rodiči. Problém máme že nám začal vyhrožovat že nás zabije, nebo nemám tě rad, jsi blbá, pokud uděláme něco,co se mu nelíbí, když se má obléct,nebo odložit hračku, poslechne až tak na x-té,nebo se kousne a nehneme s ním a když ho oblečeme my tak se zase chce svlékat. A to se dokáže kousnou několikrát denně ,bohužel někdy kvůli takovým maličkostem,začne plakat a pořád to omílá dokola vydrží klidně i půl hodiny, pak mě chce zabít a nemá mě rád,chce toho druhého nakonec babičku a dědu, snažíme vyřešit vždy po dobrém,ale nakonec dostane na zadek a pořád do kola se to opakuje každý den. Vysvětlujeme jak to má být a proč to tak je, ale většinou musím se přiznat , dostane na zadek. Jsme z toho s manželem nešťastní ,protože jinak je to veselý a hodný chlapeček. Dokážete nám poradit kde je chyba nebo jak na něho? děkuji
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 19. 11. 2012 13:41
Dobrý den, Blanko,
popisujete jakési "záchvaty vzteku" u Vašeho syna. První důležitá věc je, že takto vzteklé záchvaty, kdy dítě odmítá ustoupit a trvá to třeba až půl hodiny, jsou pro děti v tomto věku ještě normální, je to jakási nezbytnost ve vývoji a má to každé dítě. Odeznít by to mělo po čtvrtém roce.
Předpokládám, že i nadávky, které Vám říká, říká v takovémto vzteklém afektu. Musí to pro Vás být těžké poslouchat, ale asi si uvědomujete, že takto malé dítě to nemůže myslet vážně. Dělá zkrátka naschvály, zkouší na Vás svojí vlastní vůli, zkouší kde jsou hranice jeho chování, možná i zkouší, kde jsou hranice, kdy ho ještě máte rádi. Může zde být i nějaká žárlivost na mladšího brášku, která by to mohla vyvolávat.
Zajímalo by mě, jak Váš syn reaguje, když ho plácnete přes zadek. Ono to někdy v takovém záchvatu taky pomůže. Dítě v afektu nevnímá řeči, otázky, domluvy... Někdy je potřeba nějakým způsobem říct: "a dost!". Někdy je potřeba dát najevo, že vztekat se může, ale něco se nedělá nebo neříká (to záleží na Vaší výchově, kam kladete tyto hranice). Často pomáhá tzv. "pevné objetí", ale vím, že není vždy situace, kdy se s ním jde "mazlit" :) Dítě v afektu k sobě pevně přitiskněte a znemožněte mu pohyb, zároveň ho konejšete a nepusťte. Když se uklidní, pochvalte ho, že se uklidnil, řekněte, že ho máte ráda, i když zlobí, ale že spolu budete trénovat, aby nebyl takový vzteklý... Chlapec si ověří, že ho máte rádi, ať dělá, co dělá, a zároveň získá hranice, že takové chování mu nedovolíte.
Co se týká možné žárlivosti na brášku, posuďte sama, zda to tam může být. Pak je velmi důležité staršího podporovat a chválit, že je velký kluk, tamto ještě mrně, co nic moc neumí, že on ho to bude moct všechno naučit, atd. Aby věděl, že ho máte rádi právě jakožto staršího a nemusí ze sebe "dělat mimino", aby měl dostatek lásky. Také je důležité být ve výchově jednotní.
Přeji Vám hodně úspěchů, myslím si, že časem se to určitě uklidní. Když budete potřebovat další radu, můžete kdykoliv zavolat do naší poradny. S pozdravem Kateřina Urbanová
popisujete jakési "záchvaty vzteku" u Vašeho syna. První důležitá věc je, že takto vzteklé záchvaty, kdy dítě odmítá ustoupit a trvá to třeba až půl hodiny, jsou pro děti v tomto věku ještě normální, je to jakási nezbytnost ve vývoji a má to každé dítě. Odeznít by to mělo po čtvrtém roce.
Předpokládám, že i nadávky, které Vám říká, říká v takovémto vzteklém afektu. Musí to pro Vás být těžké poslouchat, ale asi si uvědomujete, že takto malé dítě to nemůže myslet vážně. Dělá zkrátka naschvály, zkouší na Vás svojí vlastní vůli, zkouší kde jsou hranice jeho chování, možná i zkouší, kde jsou hranice, kdy ho ještě máte rádi. Může zde být i nějaká žárlivost na mladšího brášku, která by to mohla vyvolávat.
Zajímalo by mě, jak Váš syn reaguje, když ho plácnete přes zadek. Ono to někdy v takovém záchvatu taky pomůže. Dítě v afektu nevnímá řeči, otázky, domluvy... Někdy je potřeba nějakým způsobem říct: "a dost!". Někdy je potřeba dát najevo, že vztekat se může, ale něco se nedělá nebo neříká (to záleží na Vaší výchově, kam kladete tyto hranice). Často pomáhá tzv. "pevné objetí", ale vím, že není vždy situace, kdy se s ním jde "mazlit" :) Dítě v afektu k sobě pevně přitiskněte a znemožněte mu pohyb, zároveň ho konejšete a nepusťte. Když se uklidní, pochvalte ho, že se uklidnil, řekněte, že ho máte ráda, i když zlobí, ale že spolu budete trénovat, aby nebyl takový vzteklý... Chlapec si ověří, že ho máte rádi, ať dělá, co dělá, a zároveň získá hranice, že takové chování mu nedovolíte.
Co se týká možné žárlivosti na brášku, posuďte sama, zda to tam může být. Pak je velmi důležité staršího podporovat a chválit, že je velký kluk, tamto ještě mrně, co nic moc neumí, že on ho to bude moct všechno naučit, atd. Aby věděl, že ho máte rádi právě jakožto staršího a nemusí ze sebe "dělat mimino", aby měl dostatek lásky. Také je důležité být ve výchově jednotní.
Přeji Vám hodně úspěchů, myslím si, že časem se to určitě uklidní. Když budete potřebovat další radu, můžete kdykoliv zavolat do naší poradny. S pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
