Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Nevím, co mám dělat... - Veronika 19. 11. 2012 17:32
Dobrý den,
mám problém sama se sebou. Dříve jsem byla dost ambiciózní, zapálená a odhodlaná, ale poté, co jsem začala chodit na střední školu, které jsem musela vše obětovat (mé kroužky a zájmy)mě to přešlo. Školu jsem si vybrala dobrovolně a v prváku a z části druháku mě moc bavila, ale pak doktorka zjistila že mám mononukleózu, ale celý její průběh byl zdlouhavý a netradiční a vůbec než na to přišla stala se ze mě troska. Konec školního roku jsem prospala na lavici, protože jsem si nemohla dovolit být doma a stejně jsem nic nezachránila. Podle okolí jsem byla zlá, zapšklá a vůbec se ze mě stal špatný člověk. Já z toho všeho byla nešťastná, protože jsem stále nevěděla, co semnou je. O prázdninách jsem se dala do kupy, ale hned od září to začalo znova. Jsem v jednom kuse nemocná nic mě nebaví a nedokážu se na nic soustředit. Přijde mi, že do školy chodím zbytečně, protože se stejně vše musím učit doma. Jsem z toho zoufalá. Přijde mi, že všichni ostatní ve třídě jsou talentovaní, znají tolik věcí a ve všem se vyznají a já jsem tam jak páté kolo u vozu. Večer chodím spát s myšlenkou že ráno budu muset zase do školy a že se mi tam vůbec nechce. A ráno se mi nechce vstávat, protože vím co mě čeká. Ve škole mívám pocity neovladatelného vzteku, Začnou se mi klepat ruce a nemyslím na nic jiného než, že bych do něčeho praštila. A to se mi stává čím dál tím častěji. Teď jsem opět nemocná a i když mám antibiotika, tak prostě do školy musim jít, protože jinak bych to nezvládla a už teď propadám z matiky. Mám toho ve škole tolik, že mě to akorát nervuje a já pak už nic nechci dělat a nedělám. A když o tom přemýšlím, tak mám v hlavě prázdno, žádná otázka a žádná odpověď... Nevím co s tím mám dělat. Prosím poraďte mi, co mám dělat... Předem děkuji :)
mám problém sama se sebou. Dříve jsem byla dost ambiciózní, zapálená a odhodlaná, ale poté, co jsem začala chodit na střední školu, které jsem musela vše obětovat (mé kroužky a zájmy)mě to přešlo. Školu jsem si vybrala dobrovolně a v prváku a z části druháku mě moc bavila, ale pak doktorka zjistila že mám mononukleózu, ale celý její průběh byl zdlouhavý a netradiční a vůbec než na to přišla stala se ze mě troska. Konec školního roku jsem prospala na lavici, protože jsem si nemohla dovolit být doma a stejně jsem nic nezachránila. Podle okolí jsem byla zlá, zapšklá a vůbec se ze mě stal špatný člověk. Já z toho všeho byla nešťastná, protože jsem stále nevěděla, co semnou je. O prázdninách jsem se dala do kupy, ale hned od září to začalo znova. Jsem v jednom kuse nemocná nic mě nebaví a nedokážu se na nic soustředit. Přijde mi, že do školy chodím zbytečně, protože se stejně vše musím učit doma. Jsem z toho zoufalá. Přijde mi, že všichni ostatní ve třídě jsou talentovaní, znají tolik věcí a ve všem se vyznají a já jsem tam jak páté kolo u vozu. Večer chodím spát s myšlenkou že ráno budu muset zase do školy a že se mi tam vůbec nechce. A ráno se mi nechce vstávat, protože vím co mě čeká. Ve škole mívám pocity neovladatelného vzteku, Začnou se mi klepat ruce a nemyslím na nic jiného než, že bych do něčeho praštila. A to se mi stává čím dál tím častěji. Teď jsem opět nemocná a i když mám antibiotika, tak prostě do školy musim jít, protože jinak bych to nezvládla a už teď propadám z matiky. Mám toho ve škole tolik, že mě to akorát nervuje a já pak už nic nechci dělat a nedělám. A když o tom přemýšlím, tak mám v hlavě prázdno, žádná otázka a žádná odpověď... Nevím co s tím mám dělat. Prosím poraďte mi, co mám dělat... Předem děkuji :)
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 20. 11. 2012 14:16
Dobrý den, Veroniko,
myslím, že co byste nyní měla dělat, je začít se především starat o své tělesné zdraví a svou psychickou pohodu. Myslím si, že je možné, že se pohybujete v začarovaném kruhu: jste nemocná, ale nemůžete si dovolit nejít do školy, tak tam jdete, ale jelikož jste nemocná, špatně se soustředíte, doháníte to doma, pak jste stále nemocná... Tento kruh byste měla, Veroniko, přetnout.
Zdá se, že Vás v něm udržuje Vaše ambicióznost. Sice už nejste tak zapálená jako dřív, ale pořád je ve Vás minimálně pocit povinnosti podávat dobré výsledky. Čím víc se na to zaměřujete, tím víc Vás to stresuje, tím míň se můžete soustředit, a tak pořád dokola. Zkuste se zamyslet nad důležitou věcí: kde se ve Vás bere tato potřeba být ve škole dobrá? Vyvolávají jí u Vás rodiče? Netlačí na Vás nějak? Nebo máte nějaký životní vzor? Já to nevím, ale vím, že nyní se ze svého začarovaného kruhu nedostanete, pokud nepolevíte. Když budete nemocná, je potřeba, abyste zůstala doma a odpočívala, nebo budete nemocná pořád. Pokud Vám uteče škola, neznamená to, že jste neschopná, ale že jste byla nemocná, a to je normální. Pokud nebudete kvůli tomu podávat dobré výsledky, máte na to nárok. Učitelé by Vás měli podpořit.
Pokud máte na škole školního psychologa, zajděte k němu a pokuste se zjistit, co Vás udržuje v tomto začarovaném kruhu. Promluvte si s rodiči, že potřebujete změnu, a naplánujte si nový režim. Zamyslete se, co všechno je pro Vás v životě důležité a čeho se chcete vzdát a čeho ne. Zamyslete se, jestli talentovanost a vědomosti je to nejdůležitější, v čem se můžete s ostatními srovnávat. Řekněte si, v čem všem jste dobrá a zasloužíte si za to ocenit. Člověk nemůže žít jen pod tlakem povinností.
Určitě vyhledejte pomoc někoho dospělého, ať už jsou to rodiče, psycholog, učitel, příbuzný - někdo, kdo Vám pomůže. Přeji Vám hodně štěstí, s pozdravem Kateřina Urbanová
myslím, že co byste nyní měla dělat, je začít se především starat o své tělesné zdraví a svou psychickou pohodu. Myslím si, že je možné, že se pohybujete v začarovaném kruhu: jste nemocná, ale nemůžete si dovolit nejít do školy, tak tam jdete, ale jelikož jste nemocná, špatně se soustředíte, doháníte to doma, pak jste stále nemocná... Tento kruh byste měla, Veroniko, přetnout.
Zdá se, že Vás v něm udržuje Vaše ambicióznost. Sice už nejste tak zapálená jako dřív, ale pořád je ve Vás minimálně pocit povinnosti podávat dobré výsledky. Čím víc se na to zaměřujete, tím víc Vás to stresuje, tím míň se můžete soustředit, a tak pořád dokola. Zkuste se zamyslet nad důležitou věcí: kde se ve Vás bere tato potřeba být ve škole dobrá? Vyvolávají jí u Vás rodiče? Netlačí na Vás nějak? Nebo máte nějaký životní vzor? Já to nevím, ale vím, že nyní se ze svého začarovaného kruhu nedostanete, pokud nepolevíte. Když budete nemocná, je potřeba, abyste zůstala doma a odpočívala, nebo budete nemocná pořád. Pokud Vám uteče škola, neznamená to, že jste neschopná, ale že jste byla nemocná, a to je normální. Pokud nebudete kvůli tomu podávat dobré výsledky, máte na to nárok. Učitelé by Vás měli podpořit.
Pokud máte na škole školního psychologa, zajděte k němu a pokuste se zjistit, co Vás udržuje v tomto začarovaném kruhu. Promluvte si s rodiči, že potřebujete změnu, a naplánujte si nový režim. Zamyslete se, co všechno je pro Vás v životě důležité a čeho se chcete vzdát a čeho ne. Zamyslete se, jestli talentovanost a vědomosti je to nejdůležitější, v čem se můžete s ostatními srovnávat. Řekněte si, v čem všem jste dobrá a zasloužíte si za to ocenit. Člověk nemůže žít jen pod tlakem povinností.
Určitě vyhledejte pomoc někoho dospělého, ať už jsou to rodiče, psycholog, učitel, příbuzný - někdo, kdo Vám pomůže. Přeji Vám hodně štěstí, s pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
