Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Lítostivost i agrese - Jitka 26. 11. 2012 14:16
Dobrý den, mám trochu komplikovaný dotaz, takže se předem omlovám za obšírnost popisu. Máme 4-letou dcerku a 21-měsíčního syna. Jsem tedy na mateřské s tím, že nárazově si přivydělávám na DPP z domova. Děti někdy pomůže hlídat babička. Manžel je hodně v práci. Dcerka chodí druhým rokem do školky. První dny tam byla nadšená a nechtěla jít domů. Koncem prvního týdne ale nastal zlom a od té doby školku nechce. Loni tam ze začátku z breku několikrát zvracela, přestala tam úplně jíst. Domluvili jsme se s paní učitelkou, že to je protest a že vydržíme. Postupně se naučila svačit a ráno se loučila někdy se slzičkou, někdy v pohodě. Celý rok ale neobědvala. Letos jsme zavedli obědy, ale po obědě domů. Když jsme po vzájemné dohodě s dcerkou zkusili jednou spaní, dopadlo to katastroficky a následující týden jsme se vrátili skoro o rok zpět. Kroužky bojkotuje. Dcerka miluje hudbu, pořád něco zpíváme, má ráda, když doma hrajeme, tancujeme, ráda různé tvořeníčko, chvilku neposedí. Ve školce jsme ji přihlásili na flétnu. Celou hodinu probrečela a víckrát ji tam paní učitelka nechce. Zkusili jsme tancování pro malé děti. První lekci byla nadšená. Druhou lekci už byli rodiče v šatně a děti v sále jen s lektorkou. Oknem jsem viděla, že dělala všechno, co měla, ale v závěru se rozplakala a víc tam nechce. Podobně na cvičení. Prý pouze se mnou, ale to nejde. Ostatní děti také cvičí bez rodičů. Jednou jsme celou hodinu stály mezi dveřmi a dcerka pobrekávala. Ale bylo vidět, že cvičit chce. Jen to s ní "šilo". Ze všech kroužků, které jsme za poslední 2 roky nabídli nám tedy zbyla AJ, kam chodí děti i s rodiči, a keramika ve školce, kterou vede paní učitelka, která je ochotná překlenout pláč prvních minut. Pak prý dcerka udělá vše, co má. Vím, že od miminka nemá ráda hluk, davy lidí a obecně se cizích lidí ze začátku bála, nyní se spíš stydí. Mezi dětmi je ze začátku nejistá, neprůbojná. Když ale odloží ostych, standardně "řádí". Od miminka je hodně aktivní. Když byla menší, měli jsme problémy s usínáním. To se cca kolem 2,5 let srovnalo. Rozumově mi přijde, že je napřed. Čte i píše téměř půlku abecedy aniž bychom ji to nějak zvlášť učili. Na AJ chodí s dětmi o rok staršími a i přesto, že doma přípravu odmítá, zvládá hodiny lidově řečeno levou zadní. I ve školce ji hodnotí jako výrazně šikovnou, ale příliš lítostivou. Je veselá. A teď druhá strana mince: Je těžce zvladatelná pokud jde o poslušnost. Žádné dítě nechce poslouchat, ale jsou určité meze. Když je v pohodě, domluvíme se skoro na čemkoli. Pak ale přijde nějaká drobnost, nastane cosi jako zkrat a např. kvůli nasazení helmy na kolo je schopná na nás na ulici útočit, kopat, prskat... Vím, že na brášku žárlí, ale má ho ráda. Snažím se je dělit rovným dílem, ale přeci jen byl doposavad dost malý, aby na spoustu věcí stačil sám. Navíc velká sestra je mu vzorem, takže jí je většinou v patách a snaží se dělat to, co ona. Někdy jí to je vhod a pomáhá mu, učí ho, jindy mu schválně podrazí nohy. Snažím se zasahovat jen potud, aby si neublížili, ale... Poslední dobou jsme měli několik krizových dnů, kdy se s ní opravdu nedalo vyjít v ničem, nepomáhá vysvětlování, domluva, zákaz pohádek, sladkostí, plácnutí přes zadek, odvedení do jiného pokoje, ani studená voda. Je to jako záchvat. Pak z ničehož nic přijde vystřízlivění, omluvy, slibování a pusinky. S různou frekvencí a intenzitou to tak má snad od malého batolete, ale nepovedlo se mi přijít na to, proč vlastně, kdy nastane ten zlom k uklidnění, co ho podpoří a urychlí. Jen mám pocit, že oněch afektů je víc, když přijde nějaká nestandardní nebo neoblíbená událost (manželova služební cesta, chřipka, příjezdy⁄odjezdy babičky, moje práce apod.). Taky mi přijde, že s věkem jsou méně časté, ale o to intenzivnější. Začínám se bát, jestli to vůbec někdy odezní úplně a jak to budeme nadále zvládat korigovat, abychom předešli nehodě. Říkám si, jestli neděláme něco špatně. Celé mne to trápí a mrzí mne i to, že se na tyto výstupy musí dívat malý bráška, který kopíruje opravdu všechno, co u sestřičky vidí, a tak už se taky, když se mu něco nelíbí, začíná pěkně vztekat, mlátit nábytkem, kousat a škrábat... Přitom doma máme obecně klid. S manželem vycházíme dobře, občas někdo bručí, ale to je tak vše. Ani v širší rodině nejsou zásadní problémy. Předem moc děkuji za Váš názor a ještě jednou se omlouvám za obšírné vykreslení situace.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 26. 11. 2012 15:40
Dobrý den, Jitko,
děkuji za Váš dotaz. Z toho, jak to popisujete, bych to pojmenovala tak, že Vaše dcerka je na Vás dost závislá a máte tedy problém s její samostatností. Na trénování samostatnosti má už ale věk, a proto je dobře, že se zamýšlíte, jak jí v tom podpořit.
Jednak Vaše dcerka asi trochu žárlí na brášku, to sama píšete, jednak je vidět, že se jí hodně věnujete a ona by to chtěla pořád. Máte proto před sebou nyní několik úkolů:
Za prvé trénovat, že je "velká holka". Jak ve vztahu k bráškovi, tak ve vztahu ke své samostatnosti, je důležité, aby na sebe byla pyšná, za to, že je velká, a nelitovala, že už není malé batole. Hodně jí podporujte ve všech projevech "velké holky", vyzdvihujte to oproti malému bráškovi nebo jiným malým dětem, odměňujte. A k tomu patří: učte jí, že "velké holky už umí dělat věci samy". Nevysvětlujte proč, ani se neptejte proč, pokud ona nechce, jen podporujte sebemenší projev samostatnosti. Důležité je nedělat ústupky. Na žádné kroužky chodit nemusí, to je na ní asi ještě moc, ale je důležité, aby fungovala ve školce. A velké holky prostě chodí do školky. Každý den najděte něco, čím byla ve školce šikovná a odměňte to. Samostatnost je dále důležité trénovat celkově: hlídání jinými příslušníky rodiny, schopnost hrát si sama, udělat něco na požádání sama, a podobně.
Co se týká záchvatů vzteku, to, co popisujete, přesně odpovídá normálnímu vývoji dítěte, takže si nedělejte velké starosti. Děti od batolecího věku asi do těch čtyř let mívají takovéto záchvaty, prostě tak z nejrůznějších důvodů reagují. Je důležité je nepodporovat přílišnou pozorností a naopak věnovat větší pozornost a náklonnost, když záchvat přestane. Někdy také pomůže tzv. pevné objetí: pevně dítě stiskněte tak, aby se de facto nemohlo bránit. Bude se s Vámi prát, ale když Vy vydržíte tak dlouho, dokud se neuklidní a pochválíte ho potom, že se uklidnilo, může to pomoct.
Zkrátka, můžete si udělat seznam všech věcí, které souvisí s tématem velká holka a samostatnost a všechny tyto věci u své dcerky podporovat a odměňovat a všechny ostatní netrestat, ale ignorovat. Určitě se to časem zlepší. Přeji hodně úspěchů, s pozdravem Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Z toho, jak to popisujete, bych to pojmenovala tak, že Vaše dcerka je na Vás dost závislá a máte tedy problém s její samostatností. Na trénování samostatnosti má už ale věk, a proto je dobře, že se zamýšlíte, jak jí v tom podpořit.
Jednak Vaše dcerka asi trochu žárlí na brášku, to sama píšete, jednak je vidět, že se jí hodně věnujete a ona by to chtěla pořád. Máte proto před sebou nyní několik úkolů:
Za prvé trénovat, že je "velká holka". Jak ve vztahu k bráškovi, tak ve vztahu ke své samostatnosti, je důležité, aby na sebe byla pyšná, za to, že je velká, a nelitovala, že už není malé batole. Hodně jí podporujte ve všech projevech "velké holky", vyzdvihujte to oproti malému bráškovi nebo jiným malým dětem, odměňujte. A k tomu patří: učte jí, že "velké holky už umí dělat věci samy". Nevysvětlujte proč, ani se neptejte proč, pokud ona nechce, jen podporujte sebemenší projev samostatnosti. Důležité je nedělat ústupky. Na žádné kroužky chodit nemusí, to je na ní asi ještě moc, ale je důležité, aby fungovala ve školce. A velké holky prostě chodí do školky. Každý den najděte něco, čím byla ve školce šikovná a odměňte to. Samostatnost je dále důležité trénovat celkově: hlídání jinými příslušníky rodiny, schopnost hrát si sama, udělat něco na požádání sama, a podobně.
Co se týká záchvatů vzteku, to, co popisujete, přesně odpovídá normálnímu vývoji dítěte, takže si nedělejte velké starosti. Děti od batolecího věku asi do těch čtyř let mívají takovéto záchvaty, prostě tak z nejrůznějších důvodů reagují. Je důležité je nepodporovat přílišnou pozorností a naopak věnovat větší pozornost a náklonnost, když záchvat přestane. Někdy také pomůže tzv. pevné objetí: pevně dítě stiskněte tak, aby se de facto nemohlo bránit. Bude se s Vámi prát, ale když Vy vydržíte tak dlouho, dokud se neuklidní a pochválíte ho potom, že se uklidnilo, může to pomoct.
Zkrátka, můžete si udělat seznam všech věcí, které souvisí s tématem velká holka a samostatnost a všechny tyto věci u své dcerky podporovat a odměňovat a všechny ostatní netrestat, ale ignorovat. Určitě se to časem zlepší. Přeji hodně úspěchů, s pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
