Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Žádost o radu, nastínění možné cesty... - Veronika 20. 2. 2013 19:28
Dobrý den,chtěla bych požádat o radu.Je mi 17let.Mám o čtyři roky mladšího bratra,se kterým sdílím společný pokoj.Když mi bylo 9let,bratr mě několikrát večer při převlékání osahával.Občas také počkal,až půjdou rodiče spát,vlezl mi do postele a snažil se mě osahávat i tam.Bylo mu sice jen 5let,ale už tenkrát měl velkou sílu.Jednoduše jsem se mu nedokázala bránit a vlastně jsem tehdy ještě ani nechápala,co se děje.Asi po půl roce to přestalo.Vše znovu začalo po mých 13.narozeninách.V nestřežené chvíli se ke mně zezadu vkradl a silně mě chytil za prsa nebo mi sáhl mezi nohy.To už jsem trpěla a nevědla,co dělat.Málo kdy se mi podařilo tomu předcházet.Jednou jsem vybouchla a křičela po něm jak pominutá,aby toho už nechal.Do naší hádky vtrhla máma a já ztichla,sklopila oči a nechala to být.(Měla jsem dříve i nějaké problémy s matkou,to už je ale naštěstí vyřešené.)Od doby,co jsem na bratra takto vyjela,se už nic podobného neopakovalo.Nicméně bratr přišel právě do věku(je mu 13),kdy s ním cloumá puberta a hormony.Dodnes bydlíme ve společném pokoji(nejde to jinak řešit) a já často slýchávám,jak se snaží uspokojit.To je potřeba,kterou já ani ve svých 17letech nemám.⁄Teď mám ale strach,aby se bratr nepokoušel uspokojit se také na mně.Vím,že bych se mu nedokázala bránit,je silnější než já,už několikrát mě zmlátil.Mámě ale nemohu nic říct,bratr je její miláček.⁄
Nikdy jsem nechodila s žádným klukem,protože mám strach i z obyčejného objetí.Bojím se každého člověka opačného pohlaví,každého předem odsuzuji.Vím,že názory na muže jsem přejala od matky,která neustále nadává na otce.
Nevím,jak "prorazit" tu "hradbu",co mě dělí od kluků.Dokážu se zamilovat,ale tím vše končí..Bydlím na intru,ale na víkend musím domů - a bojím se bratra.Vím,že se vždy dá vše řešit,ale teď tu cestu nevidím...
Nikdy jsem nechodila s žádným klukem,protože mám strach i z obyčejného objetí.Bojím se každého člověka opačného pohlaví,každého předem odsuzuji.Vím,že názory na muže jsem přejala od matky,která neustále nadává na otce.
Nevím,jak "prorazit" tu "hradbu",co mě dělí od kluků.Dokážu se zamilovat,ale tím vše končí..Bydlím na intru,ale na víkend musím domů - a bojím se bratra.Vím,že se vždy dá vše řešit,ale teď tu cestu nevidím...
Odpověď - PhDr. Kateřina Vrtělová 21. 2. 2013 12:52
Dobrý den, Veroniko,
Váš příběh je velmi silný a nutno říci, že je moc dobře, že s tím nezůstáváte sama! Díky za to. Situace, kterou popisujete a které se bojíte, je závažná a chápu Vaše obavy. Jsou nepochybně na místě a je třeba to řešit. Ve vašem dotazu však vnímám dvě témata. Jedním je strach z bratra a společných víkendů, druhým tématem je strach z opačného pohlaví. Obojí je důležité a vyžaduje řešení. Pokud jde o Vašeho bratra, domnívám se, že jen sama to řešit nemůžete. Je třeba Vaše obavy zveřejnit a mluvit o tom s Vaší mámou. A je třeba o tom mluvit i s Vaším bratrem. Chápu, že bratr je mámy miláček, ale na druhou stranu je ve věku, kdy se dá očekávat, že začíná mít takové potřeby. Pokud se o tom bojíte mluvit s mámou o samotě, můžete ji požádat, aby s Vámi šla na rodinnou terapii a sdělit jí své obavy v rámci sezení. Psychoterapeut je Vašim průvodcem a zajistí, aby diskuse byla konstruktivní a vedla k reálným řešením. Třeba dojdete i k tomu, že budete chtít do terapie přizvat i Vašeho bratra. O takových věcech je třeba mluvit, nejde o to bratra z něčeho obviňovat, ale pracovat s vaším strachem a obavou. Je třeba zajistit, abyste se doma o víkendu cítila bezpečně. K tomu potřebujete spolupráci Vaší mámy i bratra. Mluvte o tom. Pokud jde o Váš strach z opačného pohlaví, je zjevné, že se jedná o postoj, který ve Vás zraje léta. Nicméně i to se dá měnit, a pokud se dokážete zamilovat a toužíte po sblížení, věřím, že svůj postoj k mužům dokážete změnit. Nebude to hned, ale jistě je možné na tom pracovat. Budu se opakovat, ale opět je třeba o tom hovořit. I v tomto případě doporučuji psychoterapii, tentokrát Vaši individuální. Jsem si jistá, že psychoterapie Vám pomůže prorazit tu „hradbu“, která Vás dělí od kluků. Mimochodem, je v současné době někdo, kdo se Vám líbí? Co se Vám na něm líbí? Ví o Vaší náklonnosti? Jak jste si blízko? Napadlo Vás, že by to mohlo být jiné, intimnější? Víte, co potřebujete k tomu, abyste se v přítomnosti muže cítila dobře, bezpečně? Co má nebo nemá dělat? To jsou otázky na přemýšlení, na které si můžete odpovědět, když budete chtít. V každém případě doporučuji vyhledat pomoc odborníka ve Vašem okolí a začít se strachem pracovat v rámci psychoterapie. Budu držet palce. Věřím, že to dokážete!
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Váš příběh je velmi silný a nutno říci, že je moc dobře, že s tím nezůstáváte sama! Díky za to. Situace, kterou popisujete a které se bojíte, je závažná a chápu Vaše obavy. Jsou nepochybně na místě a je třeba to řešit. Ve vašem dotazu však vnímám dvě témata. Jedním je strach z bratra a společných víkendů, druhým tématem je strach z opačného pohlaví. Obojí je důležité a vyžaduje řešení. Pokud jde o Vašeho bratra, domnívám se, že jen sama to řešit nemůžete. Je třeba Vaše obavy zveřejnit a mluvit o tom s Vaší mámou. A je třeba o tom mluvit i s Vaším bratrem. Chápu, že bratr je mámy miláček, ale na druhou stranu je ve věku, kdy se dá očekávat, že začíná mít takové potřeby. Pokud se o tom bojíte mluvit s mámou o samotě, můžete ji požádat, aby s Vámi šla na rodinnou terapii a sdělit jí své obavy v rámci sezení. Psychoterapeut je Vašim průvodcem a zajistí, aby diskuse byla konstruktivní a vedla k reálným řešením. Třeba dojdete i k tomu, že budete chtít do terapie přizvat i Vašeho bratra. O takových věcech je třeba mluvit, nejde o to bratra z něčeho obviňovat, ale pracovat s vaším strachem a obavou. Je třeba zajistit, abyste se doma o víkendu cítila bezpečně. K tomu potřebujete spolupráci Vaší mámy i bratra. Mluvte o tom. Pokud jde o Váš strach z opačného pohlaví, je zjevné, že se jedná o postoj, který ve Vás zraje léta. Nicméně i to se dá měnit, a pokud se dokážete zamilovat a toužíte po sblížení, věřím, že svůj postoj k mužům dokážete změnit. Nebude to hned, ale jistě je možné na tom pracovat. Budu se opakovat, ale opět je třeba o tom hovořit. I v tomto případě doporučuji psychoterapii, tentokrát Vaši individuální. Jsem si jistá, že psychoterapie Vám pomůže prorazit tu „hradbu“, která Vás dělí od kluků. Mimochodem, je v současné době někdo, kdo se Vám líbí? Co se Vám na něm líbí? Ví o Vaší náklonnosti? Jak jste si blízko? Napadlo Vás, že by to mohlo být jiné, intimnější? Víte, co potřebujete k tomu, abyste se v přítomnosti muže cítila dobře, bezpečně? Co má nebo nemá dělat? To jsou otázky na přemýšlení, na které si můžete odpovědět, když budete chtít. V každém případě doporučuji vyhledat pomoc odborníka ve Vašem okolí a začít se strachem pracovat v rámci psychoterapie. Budu držet palce. Věřím, že to dokážete!
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
