Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Petra 12. 10. 2012 13:37
Dobrý den,
mám takový problém. V 19letech jsem nastoupila do zaměstnání na onkologii. Mé přání bylo pomáhat lidem a vdát se a mít spoustu dětí. Jenom, že po pár letech práce na onkologii, kde jsem pracovala na mužském interním odd. Najednou se u mě objevil strach z toho, že pokud se vdám, tak můj partner může zemřít na rakovinu. To jsem tam viděla skoro každý den. Mé kamarádce tam zemřel partner před svatbou, přímo u nás na odd.
Pak jsem tomu přestala věnovat pozornost, protože můj otec onemocněl na rakovinu, tak jsem se o něj starala. Jenomže čtrnáct dní před mými dvacetinami zemřel. Pracovala jsem dál na onkologii a čas plynul, pak jsem šla pracovat na hospic a nějak jsem se smířila s myšlenkou, že se nevdám, ten strach byl u mě hrozný. Každý den jsem hleděla smrti do očí a spíše jsem se snažila pomáhat umírajícím a rodině, která tam byla. Pak přišla další rána tři měsíce před mojí třicítkou my zemřela maminka. Zůstala jsem s bratrem sama. Bratr byl alkoholik, měla jsem každý den strach, že mě bude volat policie, že ho někde našli mrtvého, protože při tom řídil auto a nemohla jsem mu to nějak zakázat. Naštěstí se mě pro něj podařilo najít ženu a on se o 180 % změnil.
No a mě je teď 38r. seznámila jsem se s mužem, kterému je 32r. Ze začátku to bylo jen přátelství, které pomalu vyrostlo v lásku. Je ke mně hodně pozorný a hodný. Moc si rozumíme, chtěli bychom se vzít, ale ve mně je pořád ten strach a nemůžu se ho zbavit. Taky mám obavy z toho, že v mém věku budu mít problém, že neotěhotním. Říkal jsem mu to, že ať si najde jinou mladší, ale on mi tvrdí, že mě má rád a že nechce jinou. Ale o mém strachu jsme mu neříkala. Jinak ho mám ho taky moc ráda a jsem s ním šťastná, ale je tu pořád to ale, ten můj skrytý strach. A nedokážu se ho nějak zbavit. Snažím se na to nemyslet, ale je to jak můj stín. Jinak jsem velice veselá a společenská, ale někdy mě přepadne ten smutek. Moc děkuji za radu.
mám takový problém. V 19letech jsem nastoupila do zaměstnání na onkologii. Mé přání bylo pomáhat lidem a vdát se a mít spoustu dětí. Jenom, že po pár letech práce na onkologii, kde jsem pracovala na mužském interním odd. Najednou se u mě objevil strach z toho, že pokud se vdám, tak můj partner může zemřít na rakovinu. To jsem tam viděla skoro každý den. Mé kamarádce tam zemřel partner před svatbou, přímo u nás na odd.
Pak jsem tomu přestala věnovat pozornost, protože můj otec onemocněl na rakovinu, tak jsem se o něj starala. Jenomže čtrnáct dní před mými dvacetinami zemřel. Pracovala jsem dál na onkologii a čas plynul, pak jsem šla pracovat na hospic a nějak jsem se smířila s myšlenkou, že se nevdám, ten strach byl u mě hrozný. Každý den jsem hleděla smrti do očí a spíše jsem se snažila pomáhat umírajícím a rodině, která tam byla. Pak přišla další rána tři měsíce před mojí třicítkou my zemřela maminka. Zůstala jsem s bratrem sama. Bratr byl alkoholik, měla jsem každý den strach, že mě bude volat policie, že ho někde našli mrtvého, protože při tom řídil auto a nemohla jsem mu to nějak zakázat. Naštěstí se mě pro něj podařilo najít ženu a on se o 180 % změnil.
No a mě je teď 38r. seznámila jsem se s mužem, kterému je 32r. Ze začátku to bylo jen přátelství, které pomalu vyrostlo v lásku. Je ke mně hodně pozorný a hodný. Moc si rozumíme, chtěli bychom se vzít, ale ve mně je pořád ten strach a nemůžu se ho zbavit. Taky mám obavy z toho, že v mém věku budu mít problém, že neotěhotním. Říkal jsem mu to, že ať si najde jinou mladší, ale on mi tvrdí, že mě má rád a že nechce jinou. Ale o mém strachu jsme mu neříkala. Jinak ho mám ho taky moc ráda a jsem s ním šťastná, ale je tu pořád to ale, ten můj skrytý strach. A nedokážu se ho nějak zbavit. Snažím se na to nemyslet, ale je to jak můj stín. Jinak jsem velice veselá a společenská, ale někdy mě přepadne ten smutek. Moc děkuji za radu.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 12. 10. 2012 14:16
Dobrý den, Petro,
děkuji za Váš dotaz. Chápu Vaše obavy a vůbec se nedivím, jaké se ve Vás ozývají myšlenky, protože jste viděla a zažila hodně smutného. Určitě jste hodně citlivá, a proto se Vám daří pomáhat lidem v těch nejnáročnějších situacích. Zároveň to má na Vás ale také velký vliv. Nevím, kde pracujete nyní, ale napadá mě, že druhým jste za svůj život pomohla už hodně hodně moc a je na čase nyní myslet co nejvíce na sebe. Myslím, že by se Vám lépe zbavovalo Vašich strachů, kdybyste nepracovala v prostředí, které je vyvolává. Vím ale, že změna práce není jednoduchá záležitost, a proto Vám to nabízím alespoň k zamyšlení do budoucna.
Váš příběh se ale vyvíjí stále k lepšímu a já Vám gratuluji k hodnému a pozornému příteli, se kterým se máte rádi. Někdy, když k nám přijde štěstí, tak se bojíme, že špatně skončí, a proto ho raději chceme ukončit předem my sami, aby k tomu nedošlo. To ale není správné, protože strach, že se stane něco špatného, je opravdu jen strach, ale žádná realita. To, že mi píšete, a se vším se svěřujete, je správný krok. Je potřeba, abyste se nyní zaměřila na sebe a své pocity. Určitě se Vám to podaří vyřešit, když to vezmete za ten správný konec.
Myslím, že opravdu nemá cenu říkat Vašemu příteli o Vašich obavách, protože by Vám v nich asi nemohl pomoct. Není, jak by Vám je mohl vymluvit nebo dokázat, že jsou neoprávněné. To musíte zjistit Vy sama, v sobě.
Myslím si, že Vaše obavy jsou živeny mnohými pocity, které ve Vás jsou, aniž byste si je všechny dokázala uvědomit. Pokud si je ale člověk uvědomí, dokáže je i zpracovat a Vaše potíže se pak velmi zmírní. Je ale potřeba všechno důkladně probrat s odborníkem. Neváhejte zkontaktovat nějakého psychologa, na internetu si můžete najít někoho, kdo Vám bude sympatický, a uvidíte, že po několika konzultacích začnete vidět cestu, kudy pryč od svých obav.
Petro, zasloužíte se být šťastná. Vnímejte svůj strach tak, že je to Váš odůvodněný pocit, vyvolaný různými událostmi ve Vašem životě, ale že to není reálná věc a reálné ohrožení. Je to hrozba zevnitř Vás, nikoli z vnějšího světa. Říkejte si: je to jen strach, ne skutečná hrozba, a mohu s ním něco udělat. Kdykoliv budete chtít, můžete zavolat i do naší poradny, a já Vám pomůžu najít cestu, jak dál postupovat. Věřte, že když si necháte pomoci, vše bude jen lepší a lepší.
Držím Vám palce, s pozdravem, Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Chápu Vaše obavy a vůbec se nedivím, jaké se ve Vás ozývají myšlenky, protože jste viděla a zažila hodně smutného. Určitě jste hodně citlivá, a proto se Vám daří pomáhat lidem v těch nejnáročnějších situacích. Zároveň to má na Vás ale také velký vliv. Nevím, kde pracujete nyní, ale napadá mě, že druhým jste za svůj život pomohla už hodně hodně moc a je na čase nyní myslet co nejvíce na sebe. Myslím, že by se Vám lépe zbavovalo Vašich strachů, kdybyste nepracovala v prostředí, které je vyvolává. Vím ale, že změna práce není jednoduchá záležitost, a proto Vám to nabízím alespoň k zamyšlení do budoucna.
Váš příběh se ale vyvíjí stále k lepšímu a já Vám gratuluji k hodnému a pozornému příteli, se kterým se máte rádi. Někdy, když k nám přijde štěstí, tak se bojíme, že špatně skončí, a proto ho raději chceme ukončit předem my sami, aby k tomu nedošlo. To ale není správné, protože strach, že se stane něco špatného, je opravdu jen strach, ale žádná realita. To, že mi píšete, a se vším se svěřujete, je správný krok. Je potřeba, abyste se nyní zaměřila na sebe a své pocity. Určitě se Vám to podaří vyřešit, když to vezmete za ten správný konec.
Myslím, že opravdu nemá cenu říkat Vašemu příteli o Vašich obavách, protože by Vám v nich asi nemohl pomoct. Není, jak by Vám je mohl vymluvit nebo dokázat, že jsou neoprávněné. To musíte zjistit Vy sama, v sobě.
Myslím si, že Vaše obavy jsou živeny mnohými pocity, které ve Vás jsou, aniž byste si je všechny dokázala uvědomit. Pokud si je ale člověk uvědomí, dokáže je i zpracovat a Vaše potíže se pak velmi zmírní. Je ale potřeba všechno důkladně probrat s odborníkem. Neváhejte zkontaktovat nějakého psychologa, na internetu si můžete najít někoho, kdo Vám bude sympatický, a uvidíte, že po několika konzultacích začnete vidět cestu, kudy pryč od svých obav.
Petro, zasloužíte se být šťastná. Vnímejte svůj strach tak, že je to Váš odůvodněný pocit, vyvolaný různými událostmi ve Vašem životě, ale že to není reálná věc a reálné ohrožení. Je to hrozba zevnitř Vás, nikoli z vnějšího světa. Říkejte si: je to jen strach, ne skutečná hrozba, a mohu s ním něco udělat. Kdykoliv budete chtít, můžete zavolat i do naší poradny, a já Vám pomůžu najít cestu, jak dál postupovat. Věřte, že když si necháte pomoci, vše bude jen lepší a lepší.
Držím Vám palce, s pozdravem, Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
