Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Panika ze smrti - Miriam 10. 4. 2013 19:53
Dobrý den,
začalo to ve 4 letech. Pamatuju si, že jsem stála nad hrobem prababičky a smála se. Všichni se na mě zděšeně koukali a já nechápala. Za to v 10 letech na pohřbu tety jsem chápala. Až moc dobře. Pochopila jsem, že tady už je něco špatně. Po pohřbu jsem se mamky zeptala, proč se učíme číst a psát, když stejně umřeme. Místo odpovědi jsem dostala od mamky pár facek za hloupou otázku.Tetičku jsem milovala a obrečela to. Po 4 letech mi umřel strýc. Měl rakovinu a metastáze v celém těle. Nezvládala jsem to. Dva roky jsem propadala panice, padala jsem do depresí. Uvědomila jsem si, že všem, které miluju, se jednou budu dívat do hrobu. A pak přijdu na řadu já. Korunu všeho nasadila smrt mého nejmilejšího dědečka. Byl mi druhým otcem. Doteď to špatně nesu, vidím jeho fotku a propuknu v pláč. Je to od pohřbu už 3 roky a stále se s tím nedokážu smířit. Najednou jsem dostala strach o babičku. Miluju ji, celé dětství se o mě starala, nevím, co budu dělat, jak se budu chovat až jí budu sypat hlínu na rakev. V noci nespím, přemýšlím nad otázkami posmrtného života, co se mnou bude, jaké to bude, že nechám za sebou děti, manžela, kamarády. Mám úzkostné stavy, nevím, jak budu dál pokračovat. Nejraději bych smrt ze svého života nejraději vymazala. Nejsem schopná přemýšlet třeba i o dětech. Přítel by se rád oženil,založil rodinu. Máme na to oba věk, je nám 26 let. Ale já mám strach. Strach svůj život radikálně změnit, strach mít vlastní děti a koukat se, jak rostou, zatímco mě se život bude zkracovat.. Okolí mě nechápe, vždyť děti jsou přece radost, že? Sama to musím vědět, vždyť jsem učitelka v MŠ! Ale prostě to tak necítím.. Mám šanci na nějaké rozhřešení? Děkuji za odpověď.
začalo to ve 4 letech. Pamatuju si, že jsem stála nad hrobem prababičky a smála se. Všichni se na mě zděšeně koukali a já nechápala. Za to v 10 letech na pohřbu tety jsem chápala. Až moc dobře. Pochopila jsem, že tady už je něco špatně. Po pohřbu jsem se mamky zeptala, proč se učíme číst a psát, když stejně umřeme. Místo odpovědi jsem dostala od mamky pár facek za hloupou otázku.Tetičku jsem milovala a obrečela to. Po 4 letech mi umřel strýc. Měl rakovinu a metastáze v celém těle. Nezvládala jsem to. Dva roky jsem propadala panice, padala jsem do depresí. Uvědomila jsem si, že všem, které miluju, se jednou budu dívat do hrobu. A pak přijdu na řadu já. Korunu všeho nasadila smrt mého nejmilejšího dědečka. Byl mi druhým otcem. Doteď to špatně nesu, vidím jeho fotku a propuknu v pláč. Je to od pohřbu už 3 roky a stále se s tím nedokážu smířit. Najednou jsem dostala strach o babičku. Miluju ji, celé dětství se o mě starala, nevím, co budu dělat, jak se budu chovat až jí budu sypat hlínu na rakev. V noci nespím, přemýšlím nad otázkami posmrtného života, co se mnou bude, jaké to bude, že nechám za sebou děti, manžela, kamarády. Mám úzkostné stavy, nevím, jak budu dál pokračovat. Nejraději bych smrt ze svého života nejraději vymazala. Nejsem schopná přemýšlet třeba i o dětech. Přítel by se rád oženil,založil rodinu. Máme na to oba věk, je nám 26 let. Ale já mám strach. Strach svůj život radikálně změnit, strach mít vlastní děti a koukat se, jak rostou, zatímco mě se život bude zkracovat.. Okolí mě nechápe, vždyť děti jsou přece radost, že? Sama to musím vědět, vždyť jsem učitelka v MŠ! Ale prostě to tak necítím.. Mám šanci na nějaké rozhřešení? Děkuji za odpověď.
Odpověď - PhDr. Michaela Zetíková 19. 4. 2013 15:56
Vážená a milá Miriam,
Píšete o Vašem neustálém strachu ze ztráty Vámi blízkých osob, i z vlastní smrti a s Vaší neschopností se vyrovnat s úmrtím ostatních lidí.
Po smrti blízké osoby je truchlit přirozené a žádoucí, smyslem truchlení je však ztrátu přijmout, osvobodit se od ní a jít dál. Vzpomínky na milované osoby Vám zůstanou navždy, fakt, že existuje smrt, se musíme naučit přijmout všichni. Proč se trápíte nad něčím, co momentálně není místo toho, abyste si užívala života a kontakt s Vašimi blízkými, které máte tady a teď?
Myslím si, že by Vám mohla být hodně prospěšná psychoterapie, při které byste mohla mít příležitost prozkoumat, z čeho Vaše úzkosti pramení (opravdu to může být nějaký traumatizující zážitek v dětství, který jste v sobě tenkrát nedokázala zpracovat, máte ho v sobě nezpracovaný doteď a ovlivňuje Vás) a postupně se Vašich problémů zbavit a přijmout fakt, že smrt je přirozenou součástí života. Mohla byste tak mít příležitost zkoumat, co ve Vás vyvolává myšlenka na smrt, s čím to souvisí ve Vaší osobní historii a fantazii, jaký to má pro Vás význam, co vlastně postrádáte a čeho se vlastně bojíte. Toto může vést k pozitivním změnám ve Vašem životě. Doporučuji Vám tedy si najít psychoterapeuta.
Přeji Vám, abyste ve Vašem životě objevila radost a klid.
Se srdečným pozdravem
Michaela Zetíková
Píšete o Vašem neustálém strachu ze ztráty Vámi blízkých osob, i z vlastní smrti a s Vaší neschopností se vyrovnat s úmrtím ostatních lidí.
Po smrti blízké osoby je truchlit přirozené a žádoucí, smyslem truchlení je však ztrátu přijmout, osvobodit se od ní a jít dál. Vzpomínky na milované osoby Vám zůstanou navždy, fakt, že existuje smrt, se musíme naučit přijmout všichni. Proč se trápíte nad něčím, co momentálně není místo toho, abyste si užívala života a kontakt s Vašimi blízkými, které máte tady a teď?
Myslím si, že by Vám mohla být hodně prospěšná psychoterapie, při které byste mohla mít příležitost prozkoumat, z čeho Vaše úzkosti pramení (opravdu to může být nějaký traumatizující zážitek v dětství, který jste v sobě tenkrát nedokázala zpracovat, máte ho v sobě nezpracovaný doteď a ovlivňuje Vás) a postupně se Vašich problémů zbavit a přijmout fakt, že smrt je přirozenou součástí života. Mohla byste tak mít příležitost zkoumat, co ve Vás vyvolává myšlenka na smrt, s čím to souvisí ve Vaší osobní historii a fantazii, jaký to má pro Vás význam, co vlastně postrádáte a čeho se vlastně bojíte. Toto může vést k pozitivním změnám ve Vašem životě. Doporučuji Vám tedy si najít psychoterapeuta.
Přeji Vám, abyste ve Vašem životě objevila radost a klid.
Se srdečným pozdravem
Michaela Zetíková
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
