Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Barbora 5. 8. 2013 09:58
Dobrý den paní Alexandro,
je mi 25 let a v 16 letech mi byla diagnostikovaná sociální fobie a lehká forma deprese.Nemůžu Vám popsat, vše proč to vzniklo, ale moje rodina je disfunkční, moji rodiče se nikdy nemilovali a vzájemně se nevyhadřovali lásku,úctu a pochopení.Podstatě spolu žijí jen, protože si zvykli.Moje mamka je silně labilní osobnost, kdy se dá říct, že nás obě mě i sestru psychicky týrala, když byl tatínek v práci.Moje vztahy s partnery nejsou moc ideální a před rokem jsme se seznámila s jedním hodným rusem, ale bohužel žije daleko.A mě se znovu vracejí stavy, samoty a nepochopení...Snažila jsem se proti tomu bojovat a podstatě od toho utíkat(sportem, koníčky,cestováním) ale tenhle rok mě to znovu dohnalo a já cítím, že sama sebe nenávidím a porovnávám se s druhými devčaty! problém je v tom, že mojí rodině nemám podporu a ani pochopení,podstatě jsem cizinka, která ma jejich krev a pak když mě přepadně stav úzkosti, mám chut utéct a jsem zlá ke svému příteli, který je momentálně zpátky v Rusku! podezdřívám ho a odháním od sebe, protože mám pocit, že mi to ubližuje a pocit toho, že nejsem pro něho dobrá! Nevím, co stím mám vším dělat, ztrácím se, ale navenek působím, jako usměvavá holka, ale chtěla bych pochopení...připadám si jako blázen bez cíle a přitom jsem cíle měla! Omlouvám se zda je to zmatené, ale možná mě trochu pochopíte!
Měj te se pěkně Barbora
je mi 25 let a v 16 letech mi byla diagnostikovaná sociální fobie a lehká forma deprese.Nemůžu Vám popsat, vše proč to vzniklo, ale moje rodina je disfunkční, moji rodiče se nikdy nemilovali a vzájemně se nevyhadřovali lásku,úctu a pochopení.Podstatě spolu žijí jen, protože si zvykli.Moje mamka je silně labilní osobnost, kdy se dá říct, že nás obě mě i sestru psychicky týrala, když byl tatínek v práci.Moje vztahy s partnery nejsou moc ideální a před rokem jsme se seznámila s jedním hodným rusem, ale bohužel žije daleko.A mě se znovu vracejí stavy, samoty a nepochopení...Snažila jsem se proti tomu bojovat a podstatě od toho utíkat(sportem, koníčky,cestováním) ale tenhle rok mě to znovu dohnalo a já cítím, že sama sebe nenávidím a porovnávám se s druhými devčaty! problém je v tom, že mojí rodině nemám podporu a ani pochopení,podstatě jsem cizinka, která ma jejich krev a pak když mě přepadně stav úzkosti, mám chut utéct a jsem zlá ke svému příteli, který je momentálně zpátky v Rusku! podezdřívám ho a odháním od sebe, protože mám pocit, že mi to ubližuje a pocit toho, že nejsem pro něho dobrá! Nevím, co stím mám vším dělat, ztrácím se, ale navenek působím, jako usměvavá holka, ale chtěla bych pochopení...připadám si jako blázen bez cíle a přitom jsem cíle měla! Omlouvám se zda je to zmatené, ale možná mě trochu pochopíte!
Měj te se pěkně Barbora
Odpověď - Mgr. Alexandra Bobelová 11. 8. 2013 22:28Dobrý den, Barboro,
děkuji, že jste se obrátila se svým dotazem na mě. Očividně teď procházíte těžkým obdobím. Píšete, že nemáte dobré vztahy se členy své rodiny, přítel žije daleko a Vy si připadáte osamocená a bez cíle. Píšete však také, že to před časem bylo lepší, věnovala jste se svým koníčkům, měla jste cíle.. Co se změnilo, že je to teď jinak?
Chápu, že se musíte cítit špatně, pokud si připadáte osamělá, ztracená a horší než ostatní. Já osobně si myslím, že byste se potřebovala v něčem "zakotvit", abyste měla v životě nějakou jistotu. A obecně platí, že je pro člověka nejjistější, pokud najde toto zakotvení sám v sobě, ve svých cílech, které sleduje, v tom, co ho baví.. Proto bych Vám doporučila, abyste se ke svým cílům vrátila. Můžete je samozřejmě přehodnotit a změnit, ale úplně špatné být nemohly, když Vám díky nim bývalo lépe.
Také se zkuste přestat srovnávat s ostatními. Lidé mívají tendenci porovnávat, v čem jsou druzí lepší nebo horší než oni sami, ale zádrhelem tu je, že se většinou vždy najde někdo, kdo je v určitém ohledu lepší než my a potom se zbytečně cítíme mizerně. Daleko smysluplnější je, když se člověk srovnává sám se sebou - v čem udělal pokrok, co se mu povedlo, kde se posunul dál.. Já si rozhodně nemyslím, že jste špatná a Váš přítel očividně také ne. Zkuste tedy k sobě být vlídnější a nesrovnávat se s jedinci, kteří jsou úplně jiní než Vy, mají jinou osobní historii apod.
Nevím, jak to máte s ostatními lidmi, které znáte, ale pokud znáte někoho, s kým se cítíte dobře, bylo by podle mě dobré vídat se s ním častěji. Případně zvažte, že byste navštívila nějakého psychologa na živo. Měla byste tam možnost se pravidelně vypovídat a třeba i pořešit věci, na které je internetová poradna nedostatečná.
Já Vám přeji, abyste se brzy cítila lépe a začala žít spokojený život,
Alexandra Bobelová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
