Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Petra 9. 4. 2013 12:02
Dobrý den, jmenuji se Petra a je mi 24 let. Už 3 roky, od doby co jsem "utekla" od rodičů a žiju úžasný spokojený život se svým přítelem, se mi vrací velmi nepříjemné vzpomínky z dětství-až do 20 let-a to v podobě děsivých nočních můr, způsob reakce na běžné neshody s lidmi v práci, s přítelem. často se přistihnu že lžu, ze strachu, že mi někdo nadá,nebo si o mě nebude myslet nic milého, neustále řeším svoji osobu, jestli dělám věci správně a tak, jak by se to líbilo druhým. Děsí mě představy, že nevím, co si lidé o mě myslí a to mě přivádí až do úzkostné paniky a neuvěřitelného stresu. Nevím jak reagovat na výtky k mé osobně - bud se stáhnu a mlčím, nebo uvnitř sebe brečím, nebo začnu lhát a pak dělám z komára velblouda. Poslední 3 roky žiju úžasný život, jsem spokojená, jak v práci tak v osobním životě, ale pořád uvnitř sebe cítím něco co nemůžu přeskočit, a kazím si tím všechny své úspěchy... co je to? Co mám dělat? Děkuji
Odpověď - PhDr. Kateřina Vrtělová 10. 4. 2013 08:44
Dobrý den, Petro,
děkuji za Váš dotaz. Pochopila jsem, že Vám komplikují život stresy, úzkostné stavy a noční můry. Vnímám, že se jedná o Vaše vnímání sebe sama, o Vaše sebevědomí. Dosti Vám záleží na tom, co si o Vás lidé myslí a nedokážete se přes to přenést. Nedaří se Vám adekvátně reagovat na kritiku. Jde především o vztahy s kolegy či přítelem. Říkám si, že není nic neobvyklého, pokud Vám na těchto vztazích záleží. Ovšem pokud Vás to tímto způsobem omezuje a nutí navíc lhát, je to jistě nepříjemné a vlastně zbytečné. Dle mého názoru by bylo vhodné si o tom popovídat s psychoterapeutem. Na Vašem místě bych se snažila s odborníkem hledat způsob, jak své reakce průběžně měnit a hlavně měnit svůj postoj a vnímání toho, co si o Vás myslí okolí. Navíc je velký rozdíl v tom, co okolí říká, jaké konkrétní výtky Vám sděluje a v tom, co si myslíte, že si myslí. Jak to víte, co si myslí? Říkají to vždy nebo si to občas jen domýšlíte? Je normální, že nevíme, co si druzí myslí, pokud nám to neřeknou. Moje věc je to teprve, pakliže mi je něco řečeno a i v ten okamžik se mohu rozhodnout, zda se tím chci zabývat či nikoliv. Kladu si otázku, co nejhoršího by se mohlo stát, kdybyste místo občasného lhaní ze strachu říkala pravdu? S psychoterapeutem také můžete hledat a trénovat vhodné reakce na kritiku Vaší osoby. Píšete, že žijete úžasný život a že jste spokojená. Díky čemu se Vám to daří? Jaké jsou ty zmíněné úspěchy? Souvisí ty úspěchy také nějak s tématem, o kterém píšete? Pokud se pokusíte s podporou a pomocí někoho nezávislého podívat na svoji situaci z jiného úhlu, věřím, že se pohnete z místa a vše se začne měnit žádoucím směrem. Přeji hodně sil!
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
děkuji za Váš dotaz. Pochopila jsem, že Vám komplikují život stresy, úzkostné stavy a noční můry. Vnímám, že se jedná o Vaše vnímání sebe sama, o Vaše sebevědomí. Dosti Vám záleží na tom, co si o Vás lidé myslí a nedokážete se přes to přenést. Nedaří se Vám adekvátně reagovat na kritiku. Jde především o vztahy s kolegy či přítelem. Říkám si, že není nic neobvyklého, pokud Vám na těchto vztazích záleží. Ovšem pokud Vás to tímto způsobem omezuje a nutí navíc lhát, je to jistě nepříjemné a vlastně zbytečné. Dle mého názoru by bylo vhodné si o tom popovídat s psychoterapeutem. Na Vašem místě bych se snažila s odborníkem hledat způsob, jak své reakce průběžně měnit a hlavně měnit svůj postoj a vnímání toho, co si o Vás myslí okolí. Navíc je velký rozdíl v tom, co okolí říká, jaké konkrétní výtky Vám sděluje a v tom, co si myslíte, že si myslí. Jak to víte, co si myslí? Říkají to vždy nebo si to občas jen domýšlíte? Je normální, že nevíme, co si druzí myslí, pokud nám to neřeknou. Moje věc je to teprve, pakliže mi je něco řečeno a i v ten okamžik se mohu rozhodnout, zda se tím chci zabývat či nikoliv. Kladu si otázku, co nejhoršího by se mohlo stát, kdybyste místo občasného lhaní ze strachu říkala pravdu? S psychoterapeutem také můžete hledat a trénovat vhodné reakce na kritiku Vaší osoby. Píšete, že žijete úžasný život a že jste spokojená. Díky čemu se Vám to daří? Jaké jsou ty zmíněné úspěchy? Souvisí ty úspěchy také nějak s tématem, o kterém píšete? Pokud se pokusíte s podporou a pomocí někoho nezávislého podívat na svoji situaci z jiného úhlu, věřím, že se pohnete z místa a vše se začne měnit žádoucím směrem. Přeji hodně sil!
Se srdečným pozdravem
Kateřina Vrtělová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
