Můj stálý strach a dcera schizofrenička - Daniela - Poradna - Vitavera - Váš psycholog na telefonu!

Dobrý den. Odmalička trpím celoživotně strachem. Z prvního manželství jsme byly dvě sestry, starší E. se učila výborně, šla na gympl, je doktorkou, všichni se v ní viděli. Já se učila špatně, byla jsem jako dítě ostýchavá, neprůbojná, nepořádná a tak jsem slýchávala - Eva bude doktorkou, ty jsi blbá, nic neumíš, hodíš se jen na práci. Tak to šlo, i když mě mamka dostala na ekonomku, kde mi učení vůbec nešlo. Ale strach zůstával ze všeho, když jsem chodila do práce, jestli všechno dělám dobře, jestli zas práci nezměním, do mých 50ti let autoritativní matka na mě viděla, že všechno dělám špatně, přesto, že jsem si při práci a dvou dětech udělala ve 40ti večerní ošetřov. školu a 5 let o své rodiče pečovala včetně celého jejich baráku i zahrady. Druhý otec již 7 let nežije, matka ano. Můj vlastní otec, kterého jsem měla moc ráda a stále jsem k němu chodila, letos zemřel. Jsem celá prý po něm, rozuměla jsem si s ním a moc mi chybí. Vloni jsem pomáhala při mé práci tatínkovi, měl rak. tlustého střeva, kardiostimulátor a spoustu dalších nemocí. Jeho manželka měla pokročilého Parkensina i o tu jsme se jako rodina pomáhali starat. K tomu mám manžela, který je nemocný s nervy, má deprese, 7 let byl na PID, letos má ID 1.stupně a mladší dcera A. schizofrenii a PID od r. 2010. Měla jsem na starosti celý pohřeb svého otce, dědic. řízení, prodej tatínkova bytu, jelikož jeho manželka vloni zemřela. Tyto starosti mám i nyní, dědic. řízení ještě neskončilo a zájemce o byt nemáme, ani letos nepojedu do Čeladné na léčení s pohyb. aparátem, až všechno skončí. Dcera A. se po roční známosti rozešla s chlapcem, který měl stejnou diagnosu jako ona, ale jinak to byl moc hodný kluk. Těžce to nese, ale není možné ji dostat na pořádné léčení. Byla na PL v Opavě, ale jen týden, na reverz šla domů a teď nechce o žádné PL slyšet, jen si chce popovídat s psychologem. Už byla dva roky od poslední léčby v PL v pohodě a bydlí ve svém bytě, nechala ho zpravit, vybavit. Teď, co je z PL doma, si vymyslela, abych já s ní bydlela. Vstávám brzo, o půl čtvrté do práce, byl to celý týden brutus, nepouští rádio, televizi, v 8 hodin jde spát, vstává v 8 hodin, Pořád jsem jí vysvětlovala, že musím domů, že mi tam všechna práce stojí, nebyla schopna to pochopit. Dnes jela k jednomu psychologovi do Ostravy, vrátila se celá nadšená a tak jsem toho využila, sbalila si své věci a řekla jí, že musím domů. Vzala to v pohodě, ale bojím se soboty. Každou sobotu, už 3x za sebou nám vyvádí, jednou jde pěšky 5 km od města, vrátí se a chytíme se. Pak odjede k mojí mamce a tam brečí, že ji život nebaví a já hned pro ni se známýma 35km jedu, prostě pokaždé něco je. Bojím se, co bude zítra. Bojím se, jestli zas nebude vyvádět. S manželem se mají rádi, ale neumí spolu komunikovat. Všechny starosti jsou na moji hlavu a já už toho mám fakt dost. Už jsem se i z dcery jednou tak sesypala, že jsem byla 14 dní na nemocenské a brala léky. V den mých 55 narozenin mi zemřela kamarádka. Bojím se, co zas přijde. Už si připadám, jak mechanický robot, který jen na povel plní rozkazy a úkoly, bez šťávy, bez radosti, bez štěstí. Pouštím si aspoň z internetu písničky od Svěráka, ať přijdu na jiné myšlenky nebo vše probírám s kamarádkou, ale stále si připadám, že se necítím v pohodě jako dřív. Bývala jsem plná aktivit, měla jsem plno zájmů, jednak nic nestihám, ale taky nemám síly. I v práci si všimli, že chodím jak tělo bez duše. Nevím, co s tím, poraďte mi. A ještě - starší dcera bydlí v Ostravě se svou rodinou, manželem a dvaapůl ročním chlapečkem, ale při poslední návštěvě jsme se pohádaly a já s ní měsíc nekomunikovala, teprve teď kvůli dceři A. si začínáme sem tam psát smsky nebo emaily.Je toho na mě moc, už mám někdy stavy, že jdu z kuchyně, najednou cítím strašnou slabost, hlavu mám jak dutý hrnec, cítím brnění v celém těle a strnule stojím opřená o futra a nejsem schopna pohybu. Trvá to půl minuty až minutu. Prosím, poraďte mi.