Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Kristýna 12. 9. 2012 21:46
Dobrý večer,
už dávno jsem měla potřebu si promluvit s někým o tom co cítím uvnitř sebe,ale nenašla jsem nikoho komu bych to mohla říct.Rodiče jsou super,sourozenci taky,ale pořád to není ono a nechci je tím zatěžovat,vždy jsem si své věci řešila pouze sama a když mi (nám) před rokem umřela babička,člověk na kterého jsem se mohla vždy spolehnout byl najednou pryč a já nevěděla co si počít. Uzavřela jsem se do sebe,dělala jsem před sestrami tu silnou jelikož jsem nejstarší,ale zároveň mě to oslabovalo. Už je tomu rok a já pořád cítím že jsem ta nejslabší a nemůžu se pohnout z místa (obrazně řečeno). Někdy po večerech se cítím opravdu sama a prostě si lehnu a brečím abych to ze sebe dostala,pořád jsem se přes to nedostala a ani nevím jak. Myslím,že toto mě drží pozadu a nemůžu jít dál a užívat si života. Kvůli tomu uzavření sama sebe jsem ztratila už hodně přátel,ale nedokážu se nikomu se svými pocity svěřit. Prostě nevím jak dál.
Předem děkuji za váš čas a radu.
S pozdravem Kristýna.
už dávno jsem měla potřebu si promluvit s někým o tom co cítím uvnitř sebe,ale nenašla jsem nikoho komu bych to mohla říct.Rodiče jsou super,sourozenci taky,ale pořád to není ono a nechci je tím zatěžovat,vždy jsem si své věci řešila pouze sama a když mi (nám) před rokem umřela babička,člověk na kterého jsem se mohla vždy spolehnout byl najednou pryč a já nevěděla co si počít. Uzavřela jsem se do sebe,dělala jsem před sestrami tu silnou jelikož jsem nejstarší,ale zároveň mě to oslabovalo. Už je tomu rok a já pořád cítím že jsem ta nejslabší a nemůžu se pohnout z místa (obrazně řečeno). Někdy po večerech se cítím opravdu sama a prostě si lehnu a brečím abych to ze sebe dostala,pořád jsem se přes to nedostala a ani nevím jak. Myslím,že toto mě drží pozadu a nemůžu jít dál a užívat si života. Kvůli tomu uzavření sama sebe jsem ztratila už hodně přátel,ale nedokážu se nikomu se svými pocity svěřit. Prostě nevím jak dál.
Předem děkuji za váš čas a radu.
S pozdravem Kristýna.
Odpověď - Ing. Mgr. Kateřina Pavlíková 12. 9. 2012 22:19
Milá Kristýno,
smrt blízkého člověka nás zpravidla vždycky zasáhne. Z Vašeho dotazu je vidět, jak pro Vás byla babička důležitá a jak jste ji měla ráda. Podle toho, co píšete, si velmi dobře uvědomujete, že máte doma zázemí (Vaši rodiče a sestry), byť pro Vás v tuto chvíli nejsou tou pravou oporou. To, že vnímáte vlastní smutek a pocity osamocení je prvním krokem k tomu, abyste s tím něco mohla dělat. Popovídat si a sdílet to, co nosíte uvnitř, Vám umožní lepší orientaci v sobě sama a posune Vás to jistě dopředu. Určitě by bylo fajn vyhledat v okolí nějakého šikovného terapeuta, který by Vám na Vaší cestě pomohl. V případě, že byste chtěla mluvit se mnou, neváhejte mne kontaktovat, mohu Vám napsat termíny mých služeb.
S pozdravem
Kateřina Pavlíková
smrt blízkého člověka nás zpravidla vždycky zasáhne. Z Vašeho dotazu je vidět, jak pro Vás byla babička důležitá a jak jste ji měla ráda. Podle toho, co píšete, si velmi dobře uvědomujete, že máte doma zázemí (Vaši rodiče a sestry), byť pro Vás v tuto chvíli nejsou tou pravou oporou. To, že vnímáte vlastní smutek a pocity osamocení je prvním krokem k tomu, abyste s tím něco mohla dělat. Popovídat si a sdílet to, co nosíte uvnitř, Vám umožní lepší orientaci v sobě sama a posune Vás to jistě dopředu. Určitě by bylo fajn vyhledat v okolí nějakého šikovného terapeuta, který by Vám na Vaší cestě pomohl. V případě, že byste chtěla mluvit se mnou, neváhejte mne kontaktovat, mohu Vám napsat termíny mých služeb.
S pozdravem
Kateřina Pavlíková
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
