Psychologická poradna
Máte problém a nechcete na něj být sami? Ocitli jste se v tíživé situaci a nevíte, jak ji řešit?
Naši specialisté jsou zde, aby Vám pomohli s Vaším trápením!
Možná, že již zde někdo řešil stejný problém, který trápí Vás. Prohlédněte si již položené dotazy.
Dotaz - Ivana 29. 10. 2012 17:48
Dobrý den, už vážně nevím jak dál. Je mi 25 let a s manželem (36 let) máme dva syny 5 a 3,5 roku. Manžel se mi svým negativním přístupem ke všemu a chováním ke mně úplně zhnusil, nemůžu ho vystát, trpím když na mě šáhne, když ho cítím pod svou peřinou, skřípají mi zuby. Nekouřím, nepiju, o děti jsem se vždycky dokázala dobře postarat, domácnost mám také v pořádku. Ale ať udělám cokoliv je to na hovno podle něj. Sám si nejde do obchodu ani koupit hřebíky, to pošle mě a když nakoupím něco špatně, slyším jen řvaní nadávání, že su baba na hovno. Je to tak se vším, na všem si najde záminku, aby mohl nadávat. Jsem z toho už na dně, pak vždycky přijde jako by nic a chce se milovat, ale mě to prostě nejde, zapomenout v minutě na všechen ten hnus a jít se s ním láskyplně mazlit. Z mojí strany to v posteli neklape dávno, dávno tam není žádná vášeň a nic, co by mě přitahovalo. Navíc je nemocně žárlivej, nemůžu si s holkama vyrazit se odreagovat, protože hned bych tam měla nějakého…. Problémy a pocit vyhoření manželem se přesouvají i na děti. Mrzí mě to, že na ně kolikrát vyletím, náš mladší syn je takovej provokatér, neposlouchá mě, nezvládám ho. Nevím jak na něj, zkoušela jsem to po dobrém, po zlém, nic nefunguje. Mám svou hlavu. Brečím každý den, jsem na dně, ale nechci skončit pod prášky, jak manželova matka, ta byly i v psychiatrické léčebně z nervů, které ji působil její manžel. A ten můj je úplně stejný, jak jeho otec. Když se zmíním o tom, aby se teda sbalit a vypadl, když su ženská na hovno, tak začne s tím, že si teda vezme ledničku, pračku, sporák, počítač, (jak o počítači zaslechne starší syn, tak začne brečet) a půjde. Tak jsem zase akorát potichu, protože ty věci potřebuji kvůli klukům. Poslední dobou už se ani s klukama nepomazlím, protože mě tím věčným zlobením tak štvou. Nemám chuť se ani k nim přitulit. Jsem vyčerpaná, vystavená, vždycky jsem byla veselá, ráda jsem se smála, byla mezil lidmi. Teď jsem furt zavřená doma, nikam nemůžu, nemám chvilku sama pro sebe, každém den ty samé domácí práce, zlobiví kluci, protivném manžel, Mám toho dost, nejraději bych utekla někam hodně daleko. Ať si to manžel zkusí sám, starat se o domácnost, o barák, o kluky, když je tak chytrej. Byla jsem 5 dní v nemocnici, ani nebyl schopný se o nic postarat, raději kluky odvezl k mamince a byli ten týden u rodičů, babička se starala o vnoučky a tatínek si vesele chodil do hospody a mě bude furt kritizovat. Mám ho dost.
Odpověď - PhDr. Kateřina Urbanová 30. 10. 2012 12:49
Dobrý den, Ivano,
děkuji za Váš dotaz. Vidím, že v současné chvíli jste ze všeho nejvíc pořádně naštvaná. Lomcuje s Vámi vztek a potřebujete se ze všeho vypovídat, ne-li vykřičet. Na vzteku je dobré, že je v něm hodně energie, kterou člověk může použít k jednání, je v něm odhodlání věci nějak rozseknout. Tak to cítím i u Vás.
To, co mi popisujete, nezní opravdu vůbec hezky ani moc nadějně. Nemusím Vám asi ani potvrzovat, že v takovém prostředí by se nežilo dobře nikomu, že chování Vašeho manžela není únosné, že s milováním by měla problém potom každá žena a s energií na výchovu dětí taky. Popisujete to správně, že jste jak vyhořelá. Také sama vidíte, že manžel si asi bohužel nemůže pomoct a nedokáže se chovat jinak, než se choval k jeho matce jeho otec. Naděje na změnu jeho chování by byla bohužel pouze v tom případě, že by sám shledal, že takto není šťastný a chtěl něco změnit.. Tak to ale zatím není. Ještě ke všemu si ani nemůžete odpočinout a odreagovat se, protože Vás muž nikam nepustí. A přitom byste to tak potřebovala.
Zkrátka, co se dá dělat? V první řadě jsem ráda, že jste napsala, protože nejvíc ze všeho si teď podle mě potřebujete s někým o všem pořádně promluvit, vypovídat se, zanadávat si. A co pak dál... Každý by Vám asi radil, ať si sbalíte kufry a odejdete. Ale jsou tu děti, je tu spousta věcí a taky, přese všechno, spousta emocí, kvůli kterým to není snadné. Pokud manžel vyhrožuje tím, že Vám vezme věci, byl by asi rozumnější rozvod než rozchod, pak by se to vyřešilo u soudu. Zda se ale odhodláte k takovému kroku je na Vás. Důležité je, aby to nebyly pouze výhrůžky, ale byla jste skutečně vnitřně rozhodnutá. Takže si nechte čas, až si budete jistá, s někým to proberete a budete mít plán.
Myslím si, že pro Vašeho manžela není žádným argumentem pro změnu svého chování to, že jste nešťastná. Možná ale, že když mu dáte jasně najevo, že pokud se něco nezmění, budete uvažovat o ukončení společného soužití, třeba mu to dojde. Pak je zde samozřejmě stále možnost zajít společně do manželské poradny a pokusit se o změnu.
V současné době byste myslím velmi potřebovala dvě věci. Jednak odreagování. Zejména kvůli sobě a dětem. Nevím, jak reaguje Váš manžel, když jdete i přes jeho nevoli ven. Jestli dokážete ignorovat jeho výčitky, nebo jestli se obáváte i horších reakcí. Pokud by to ale nějak šlo, kontakt s přáteli, koníčky, zábavu, sport - to velice potřebujete. De facto - právně - Vám to manžel nemá právo zakazovat. Chápu ale, že si to třeba v současné době nedokážete kvůli manželovým reakcím dovolit. Zkuste popřemýšlet, zda by to nějak nešlo, je to důležité. Druhá věc, kterou potřebujete, je pořádně se vypovídat a s někým průběžně probírat, jak se věci mají, mít trvalou podporu a moci s někým přemýšlet, jak to všechno zvládnout a vyřešit. Kdykoliv zavoláte do naší poradny, budu se Vám v tomto směru moc ráda věnovat a uvidíte, že začnete celou situaci lépe zvládat, když na to nebudete sama.
Přeji Vám, ať se ve Vašem životě něco změní, ať se změn nebojíte a ať se máte lépe! S pozdravem Kateřina Urbanová
děkuji za Váš dotaz. Vidím, že v současné chvíli jste ze všeho nejvíc pořádně naštvaná. Lomcuje s Vámi vztek a potřebujete se ze všeho vypovídat, ne-li vykřičet. Na vzteku je dobré, že je v něm hodně energie, kterou člověk může použít k jednání, je v něm odhodlání věci nějak rozseknout. Tak to cítím i u Vás.
To, co mi popisujete, nezní opravdu vůbec hezky ani moc nadějně. Nemusím Vám asi ani potvrzovat, že v takovém prostředí by se nežilo dobře nikomu, že chování Vašeho manžela není únosné, že s milováním by měla problém potom každá žena a s energií na výchovu dětí taky. Popisujete to správně, že jste jak vyhořelá. Také sama vidíte, že manžel si asi bohužel nemůže pomoct a nedokáže se chovat jinak, než se choval k jeho matce jeho otec. Naděje na změnu jeho chování by byla bohužel pouze v tom případě, že by sám shledal, že takto není šťastný a chtěl něco změnit.. Tak to ale zatím není. Ještě ke všemu si ani nemůžete odpočinout a odreagovat se, protože Vás muž nikam nepustí. A přitom byste to tak potřebovala.
Zkrátka, co se dá dělat? V první řadě jsem ráda, že jste napsala, protože nejvíc ze všeho si teď podle mě potřebujete s někým o všem pořádně promluvit, vypovídat se, zanadávat si. A co pak dál... Každý by Vám asi radil, ať si sbalíte kufry a odejdete. Ale jsou tu děti, je tu spousta věcí a taky, přese všechno, spousta emocí, kvůli kterým to není snadné. Pokud manžel vyhrožuje tím, že Vám vezme věci, byl by asi rozumnější rozvod než rozchod, pak by se to vyřešilo u soudu. Zda se ale odhodláte k takovému kroku je na Vás. Důležité je, aby to nebyly pouze výhrůžky, ale byla jste skutečně vnitřně rozhodnutá. Takže si nechte čas, až si budete jistá, s někým to proberete a budete mít plán.
Myslím si, že pro Vašeho manžela není žádným argumentem pro změnu svého chování to, že jste nešťastná. Možná ale, že když mu dáte jasně najevo, že pokud se něco nezmění, budete uvažovat o ukončení společného soužití, třeba mu to dojde. Pak je zde samozřejmě stále možnost zajít společně do manželské poradny a pokusit se o změnu.
V současné době byste myslím velmi potřebovala dvě věci. Jednak odreagování. Zejména kvůli sobě a dětem. Nevím, jak reaguje Váš manžel, když jdete i přes jeho nevoli ven. Jestli dokážete ignorovat jeho výčitky, nebo jestli se obáváte i horších reakcí. Pokud by to ale nějak šlo, kontakt s přáteli, koníčky, zábavu, sport - to velice potřebujete. De facto - právně - Vám to manžel nemá právo zakazovat. Chápu ale, že si to třeba v současné době nedokážete kvůli manželovým reakcím dovolit. Zkuste popřemýšlet, zda by to nějak nešlo, je to důležité. Druhá věc, kterou potřebujete, je pořádně se vypovídat a s někým průběžně probírat, jak se věci mají, mít trvalou podporu a moci s někým přemýšlet, jak to všechno zvládnout a vyřešit. Kdykoliv zavoláte do naší poradny, budu se Vám v tomto směru moc ráda věnovat a uvidíte, že začnete celou situaci lépe zvládat, když na to nebudete sama.
Přeji Vám, ať se ve Vašem životě něco změní, ať se změn nebojíte a ať se máte lépe! S pozdravem Kateřina Urbanová
Zobrazuj jen dotazy z kategorie:
